Byznys. Nezisk. Praktici a idealisté. Sparta a Slavia. Oba tábory se šponují k vylepšování světa, každý po svém a s balíkem přiřazených vlastností. A přitom by si je člověk občas spletl.

Pokud jde o prospívání lidstvu, zkraje se sluší říct, že jsem mu zatím dokázala odevzdat pouze upřímnou snahu ovládnout ošklivější stránky své povahy — na zásadní zlepšováky ještě musí dojít. Oběma sektorům ale nějakou dobu dělám prostředníka při hledání cest ke společným projektům, protože, jak se ukazuje, „ti z byznysu“ si s „těmi z nezisku“ (a obráceně) stále trvají na okouzlující zásobě předsudků. Uplatňují je samozřejmě i na mě. Které mám nejradši?

Batikovaný mozek a chodící šrajtofle

V tomto směru si obě skupiny v ničem nezadají. Zatímco ve firmách se často očekává, že na schůzku přijde éterická bytost se zamlženým pohledem, která je bude znervózňovat tichou výčitkou za to, že svůj život zasvětili splátkám hypotéky a špórování na dovolenou, neziskovky často do firem chodí s pocitem morální převahy, která má zalepit díry v předkládaném projektovém plánu. Pokud něco podobného existuje.