Sedmadvacet ministerských předsedů se ve čtvrtek sjede do Bruselu na první unijní summit pod vedením nového prezidenta Evropské rady Hermana van Rompuye. Evropa je před schůzkou nezvykle dlouho skleslá. Důvody? Podle nejvyšších činitelů, analytiků a diplomatů má ve světě náhle mnohem menší význam.

Vedoucí představitelé Evropy navíc jako by nevěděli jak se vypořádat s krizí jednotné měny a vedou potyčky ohledně nové unijní příručky — Lisabonské smlouvy, píše pro deník Guardian Ian Traynor. „Vzduchem létají nadávky a obviňování. Není to hezký obrázek a zbytku světa musí připadat žalostný,“ vyslovil názor vysoce postavený evropský diplomat.

Od prosincového setkání předsedů vlád v Bruselu atmosféra ztrpkla. Mocenský význam Evropy, jež se v otázce klimatických změn prohlašovala za vzor, po mezinárodní kodaňské konferenci o klimatických změnách poklesl. „V Kodani jsme viděli, že se Evropa nepočítá,“ uvedl Daniel Gros z bruselského Centra pro studium evropské politiky.

Nejmenovaný evropský diplomat kodaňskou konferenci glosoval slovy: „Evropští představitelé si zašli na kávu a o přestávce je navštívil Barack Obama, vyjednával ale s jinými.“ Ve své závěrečné řeči v Kodani Obama Evropu ani nezmínil.

Co se pokazilo a jak dál, chce Van Rompuy začít řešit ve čtvrtek s předsedy ostatních států Evropy. Za kariérní vzestup vděčí bývalý belgický premiér Lisabonské smlouvě, jež vytvořila post prezidenta Evropské rady za účelem zajištění kontinuity evropských institucí. Zároveň platí pravidelná šestiměsíční rotace evropského předsednictví (toho času patří Španělsku a premiéru Josému Zapaterovi) a existují pozice předsedy Evropského parlamentu (jímž je bývalý polský premiér Jerzy Buzek) a předsedy Evropské komise (Portugalec José Barroso).

Nový režim vnesl do jednání Evropské unie chaos. Obama minulý týden oznámil, že se nezúčastní společného květnového summitu EU a USA v Madridu. Částečným důvodem je frustrace Washingtonu ze zmateného řízení Evropské unie a souboje tří jejích „prezidentů“ o moc.

Na třech summitech států G20 uspořádaných v posledních osmnácti měsících kvůli hospodářské krizi zastupovalo osm z dvaceti států Evropu. „Je to směšné. Třetina G20, polovina G8, téměř polovina Rady bezpečnosti OSN. Evropanů je příliš mnoho,“ myslí si Antonio Missiroli z Centra pro evropskou politiku.

Podle německého eurokomisaře Güntera Verheugena mezi členskými státy neexistuje dohoda, jak by jednoho dne měly vypadat hranice Evropské unie ani jak definovat roli Evropy ve světě. „Chceme, aby nás Američané brali vážně, ale nejdřív musíme zapracovat na našich možnostech partnerské spolupráce. Američané od nás očekávají větší účast na světovém dění, ale na to nejsme připraveni,“ uvedl Verheugen pro magazín Der Spiegel.

Za špatnou náladu v Bruselu může i ekonomická situace. Vysoké státní dluhy vládám evropských zemí svazují ruce. „Čelíme finančním problémům nebývalého významu,“ potvrdil Jean Pisani-Ferry z ekonomického institutu Bruegel.

Optimističtí k vývoji v Evropě zůstávají američtí ekonomové a laureáti Nobelovy ceny Paul Krugman a Joseph Stiglitz. Evropské sociální zabezpečení a sociálně tržní ekonomika podle nich přečkala finanční krizi v pořádku a představuje úspěšnější a záviděníhodnější model, než je americký.

Podle Stevena Hilla, ředitele washingtonské Nadace Nová Amerika, není pravda, že by Evropa byla odsunuta na druhou kolej v americko-čínském dvojvládí. Zdůrazňuje naopak, že Obama byl pod tlakem Evropské unie ohledně klimatických změn a finančních regulací. „Evropa není irelevantní, ve skutečnosti je hyper-relevantní. Obama ví, že Evropa jde v těchto záležitostech v čele, a rád by ji do jisté míry následoval, ale má s tím potíže,“ míní Hill.

Další informace:

Guardian Europe loses seat at top table