Prolomení limitů těžby hnědého uhlí a s tím související potřeba zbourat Horní Jiřetín svědčí nikoli o energetické nouzi, ale o přepjaté „ekonomizaci“, ba přebujelé „fiskalizaci“. Zatímco například v době, kdy Horní Jiřetín vznikal a úspěšně se rozvíjel, peníze byly toliko prostředkem k vytvoření díla, skutečné hodnoty, tak dnes se dílo a jeho hodnota naopak stává prostředkem k získání peněz (a to za jakoukoli cenu, i za cenu jeho zničení):

„Litvínov bude v případě prolomení limitů těžby hnědého uhlí požadovat po firmě Czech Coal miliardu korun jako kompenzaci,“ napsaly Lidové noviny, což „Litvínovská uhelná ze skupiny Czech Coal vnímá jako příznivou zprávu. Vedení města chce navíc i po dobu těžby každý rok deset tisíc korun pro každou domácnost. Czech Coal je připraven investovat do zpřístupnění zásob hnědého uhlí za územními limity až 22 miliard korun.“

Právě začínáme být svědky proměny přírodního, historického a kulturního díla (v oblasti ležící dosud za „územními limity“), tedy trvalé hodnoty vyšší, na pomíjivou hodnotu nižší, což jsou peníze. A o ty jde v prvé řadě, o zisky těžařské společnosti a přidružených účastníků, případně parazitů.

Minulý týden jsem tady naznačil, že v době přepjaté ekonomizace by pro ekonoma znalého energetiky a mohutnosti sloje pod Horním Jiřetínem neměl být problém vypočítat množství energie, jež z vytěženého uhlí se má získat, i její aktuální cenu. Pak bychom v našem internetovém listě, který má pro to obzvláště vhodný název, mohli uspořádat jakési referendum, jehož účastníci by se zavazovali (každý podle svých možností) určité množství energie v období řekněme pěti let ušetřit. To by se krásně doložilo odečty na našich elektroměrech, které distributoři elektřiny pravidelně konají.

Původně jsem si myslel, že by nás, „šetřitelů“, na to muselo být aspoň padesát tisíc (což je podle mého soudu zhruba každý druhý až třetí elektronický čtenář Deníku Referendum). Trochu jsem se obával, že tolik „šetřitelů“ se ale nemusí přihlásit. Proto jsem spíš jen tak sám pro sebe, s tužkou v ruce, ač neekonom, začal odpočítávat od této (zatím pomyslné) ceny energie náklady, jež taková těžba vyvolá. Laicky tomu říkám „náklady vynucené“. To je pochopitelně nejen výše výkupného za domy v Horním Jiřetíně a další odškodné, ale také náklady za přeložky komunikací, za následné rekultivace a tak dále. Tím se  skutečná cena získané energie pod Horním Jiřetínem dramaticky snížila a já si mohl oddechnout: Co padesát tisíc — pouhých deset tisíc šetřitelů, fakt!, by během pěti let dokázalo ztrátu za nezískanou „jiřetínskou“ energii vynahradit. A to jsem ještě nevěděl o dalších „kompenzacích“, jak o nich psaly Lidové noviny. Odečtu-li i ty (22 miliard za zpřístupnění...), začíná to být, jak politici a ekonomové rádi říkají, vlastně „o ničem“. Postačí, když každý čtenář našeho elektronického listu přinese tomu Czech Coalu ze svého sklepa zhruba kýbl uhlí — a Horní Jiřetín bude zachráněn.

Jenže — jak každý čtenář, a to nejen našeho listu, ví — nebude. Protože — a takový je diktát ekonomiky panujících poměrů — Litvínov ústy svého starosty Daniela Voláka (on je právník) bude ty kompenzace vymáhat na nás s tím, že kvůli nám, „blbejm šetřitelům, vo ně Litvínov teď přišel“. Stejně tak každá domácnost bude po nás požadovat každý rok až do smrti „těch svejch deset tisíc, vy ekologický smradi“ a tak dále. Jelikož čert dělá vždycky na větší hromadu, tak ušlý zisk po nás bude chtít i ten zpotvořený Czech Cloaka a nepřejte si vědět, co to bude za strašnou sumu! To bude rána do domácího rozpočtu! (I naše děti budou muset až do konce života přestat chodit do houslí.) A když jim to nezaplatíme, budou nás žalovat. Máme my totiž vůbec právo jim tenhle kšeft století, tuhle hru o Horní Jiřetín překazit „blbejma párma kbelíkama uhlí“?

Já vím, milí čtenáři, vše, co jsem výše napsal, je čirý nesmysl — však říkám, nejsem ekonom, ale zato poměrně přesně to vystihuje skutečný důvod, proč musí být limity těžby hnědého uhlí prolomeny a Horní Jiřetín zbourán.