Děti Země se na základě analýzy řady materiálů domnívají, že k obrovskému sesuvu asi 500 tisíc m3 zeminy na začátku letošního června nemuselo v km 56,5 dálnice D8 dojít. A to v případě, že by ministerstvo životního prostředí a Ředitelstvím silnic a dálnic ČR respektovaly kritické výhrady geologů z Českého geologického úřadu (ČGÚ), později z České geologické služby. 

Ti totiž aktivně a opakovaně v letech 1995 až 2004 upozorňovali, že ministerstvem vybraný koridor je z hlediska vysokého rizika sesuvů nejméně vhodný.

„Jde o absurdní situaci, neboť už při výběru koridoru a variant dálnice D8 šlo v podstatě o odborný spor řady geologů ze státní instituce s názorem profesora Jaroslava Paška z Přírodovědecké fakulty UK, který pracoval ve prospěch vybraného koridoru v roce 1995 a kterého si pak najalo i Ředitelství silnic a dálnic ČR,“ připomněl počátky schvalování trasy dálnice D8 v Českém středohoří předseda Dětí Země Miroslav Patrik.

Zdůraznil přitom, že aktivním kritikem byl především oblastní geolog pro České středohoří Českého geologického ústavu Vladimír Cajz, který v roce 1995 při schvalování územního plánu Litoměřicka podporoval výstavbu dlouhého tunelu v koridoru „B“, a od roku 2000 jako kompromis tunel Kubačka délky 3,4 km v koridoru „C“, místo povrchové varianty po úbočí Labe, které je velmi náchylné na sesuvy. „Shodné názory s ním měly i Děti Země,“ uvedl Patrik.

Vladimír Cajz se již v březnu 1995 kriticky vyjádřil ke studii liberecké firmy Valbek, která předložila tři koridory dálnice D8, z nichž pak v dubnu 1995 ministerstvo životního prostředí na doporučení Petra Anděla vybralo právě nejméně vhodný koridor „C“: „Stavba charakteru dálničního tahu natolik zatěžuje podklad, že jev aktivizace staršího sesuvu, či objevení se sesuvu nového v náchylném území jsou dosti pravděpodobné.“

V srpnu 1995 pak tento bez účasti veřejnosti vybraný koridor „C“ Vladimír Cajz opět připomínkoval při schvalování ÚP VÚC Litoměřicka: „Obě uvažované varianty (C1 a C2) nelze z geologického hlediska považovat za optimální, neboť procházejí územím náchylným ke svahovým deformacím.“

Jeho pochybnosti o vhodnosti tohoto koridoru při hodnocení vlivů dvou variant dálnice na životní prostředí pak v letech 1995 až 1996 podpořili i další geologové z Českého geologického ústavu (ČGÚ), kteří své stanovisko vypracovali pro ministerstvo životního prostředí. Ani jejich upozornění nebyla ale brána vážně.

Například Zdeněk Hroch z ČGÚ ve svém stanovisku z března 1996 pro ministerstvo životního prostředí uvedl, předložené trasy dálnice D8, dotýkající se prostoru lomu Prackovice, jsou z hlediska geologických nebezpečí velice riskantní, technicky a finančně náročné. :Budou vyžadovat rozsáhlé a nákladné sanační práce a nelze vyloučit, že stavba dálnice v tomto prostoru může ohrozit celkovou stabilitu území v poměrně velké rozloze,“ varoval Hroch.

„Odborné výhrady těchto geologů i Dětí Země na veřejném projednání posudku EIA v srpnu 1996 však byly smeteny nepříliš přesvědčivým a narychlo vypracovaným stanoviskem autorizovaného znalce a profesora Jaroslava Paška, kterého si najala autorka posudku EIA Věra Kameníčková, i když správně měla dokumentaci EIA Petra Anděla nechat dopracovat o podrobné inženýrsko-geologické průzkumy,“ myslí si Patrik.

Profesor Jaroslav Pašek ve svém posouzení z července 1996 totiž naopak tvrdil, že vést dálnici přes sesuvná území je zcela proveditelné, nicméně se už nezmínil za jakých technických a finančních podmínek: „Variantu doporučuji nadále sledovat jako geotechnicky nejvhodnější i v další etapě průzkumu a projekční přípravy.“

„Podle nás při výběru trasy dálnice přes České středohoří selhali úředníci ministerstva životního prostředí, kteří v dubnu 1995 v rozporu se zákonem vydali souhlasné stanovisko SEA pro koridor „C“ bez dlouhého tunelu a v listopadu 1996 pak stanovisko EIA s variantou „C2“, neboť zcela podcenili oprávněné a podložené kritické námitky geologů, které si ministerstvo dokonce samo najalo,“ uvedl předseda Dětí Země. 

Na špatném výběru trasy dálnice se podle něj také významně podepsal Petr Anděl, který pro investora vypracoval dvě hodnocení vlivů na životní prostředí a vždy rizika sesuvů ignoroval. „Podivnou úlohu sehrál i profesor Jaroslav Pašek, který jako autorizovaný znalec ČKAIT v roce 1996 a ještě i v roce 2004 tvrdil, že k sesuvům nemůže nikdy dojít,“ tvrdí dále Patrik.

Profesor Jaroslav Pašek z Přírodovědecké fakulty UK v Praze ve svém autorizovaném znaleckém posudku pro Ředitelství silnic a dálnic ČR ještě v prosinci 2004 při srovnání schválené povrchové varianty a varianty s dlouhým tunelem Kubačka mimo jiné tvrdí, že trasa je projektovaná tak, že se výstavbou dálnice stabilita svahu neporuší.

„Navíc snaha o převedení dálnice tunelem není opodstatněná, neboť stále opakované obavy z nestability území nejsou vůbec oprávněné. Území je postiženo fosilními jevy, které jsou dnes stabilní, a trasa dálnice je důsledně vedena tak, aby stabilitu nejen neporušila, ale naopak zajistila,“ napsal před devíti lety Pašek.

Podle Dětí Země jsou tato jeho tvrzení v příkrém rozporu se stanoviskem České geologické služby, které bylo vypracované na jejich žádost Dětí Země v prosinci 2004: „Svahové deformace („sesuvy“) jsou v zájmovém území vyvinuty v široké škále forem a žádnou z nich nelze označit za stabilizovanou. Některé jsou dočasně uklidněné, a tedy nebezpečné pro stavbu pouze potenciálně, nezřídka jsou však sesuvy stále aktivní... Lehká pata svahu nutně nemůže udržet stabilitu svahu a dochází ke vzniku sesuvu... K jejich aktivaci většinou dochází po delším období srážkové činnosti.“

„V březnu 2005 jsme krajským zastupitelům v čele s hejtmanem Jiřím Šulcem opět předložili tunel Kubačka, který se sesuvům mezi Dobkovičkami a Radejčínem vyhýbá, nicméně téměř všichni potřebnou změnu územního plánu odmítli, i když by dálnice stála asi deset miliard korun a mohla být možná hotová už v roce 2012,“ vzpomíná Patrik, podle kterého by řešením sesuvů mohla být výstavba Litochovického tunelu délky 1,3 km.

Děti Země podle něj doufají, že orgány činné v trestním řízení zahájí trestní řízení z důvodu obecného ohrožení. Sesuv totiž zničil jak část nedokončené dálnice, tak především železniční trať Správy železniční dopravní cesty. Současně vznikla škoda i Českým drahám. Děti Země proto vytvářejí seznam osob, které by se k sesuvu mohly vyjádřit, zvláště pokud ho řada odborníků očekávala. Seznam obsahuje již více než dvacet jmen.

Objem sesutých hmot je asi 500 tisíc m3. Jeho sanace se má provádět dvanáct až osmnáct měsíců a může stát až jednu miliardu korun.

Dálnici D8 délky 16,4 km přes České středohoří staví sdružení firem pod vedením firem EUROVIA a Metrostav. Původní cena ze září 2007 ve výši 9,9 miliard korun (bez DPH) se zvýšila na asi 12,3 miliard korun (bez DPH), tzn. o čtyřiadvacet procent.

Termín dostavby z prosince 2010 se posunul až na červen 2015.