Poprvé od roku 2001 klesla v České republice nominální mzda. Nominální pokles činil 0,4 procenta, důvodem je podle Českého statistického úřadu mimořádné vyplácení odměn již na konci minulého roku, a to především ve finanční sféře. Reálně, po odečtení inflace, se mzda snížila o 2,2 procenta.

Průměrná hrubá mzda dosáhla v prvním čtvrtletí letošního roku 24 061 korun. Medián mezd pak činil 20 051 korun. V roce 2012 se 4,4 % zaměstnaných muselo spokojit s měsíční mzdou do 10 000 korun, na druhé straně 0,2 % pobíralo mzdu nad 200 tisíc korun.

Průměrná mzda klesla v 1. čtvrtletí 2013 v nepodnikatelské sféře již deváté čtvrtletí, v podnikatelské sféře páté čtvrtletí. Nepříznivý trend v současném mzdovém vývoji byl přerušen pouze v posledním čtvrtletí roku 2012 v podnikatelské sféře. Příčinou bylo vyplácení mimořádných odměn.

„Podíl mimořádných odměn v podnikatelské sféře se nyní výrazně propadl. To ovlivnilo i celkovou průměrnou mzdu, která se tak snížila o 85 korun ve srovnání s prvním čtvrtletím 2012. Nejvýraznější vliv mimořádných odměn byl v odvětví peněžnictví a pojišťovnictví, kde se tímto způsobem průměrná mzda snížila o takřka šest tisíc korun,“ upřesnila Jitka Erhartová, vedoucí oddělení statistiky práce ČSÚ.

Mezi roky 2011 a 2012 došlo překvapivě k nejrychlejšímu nárůstu mezd u nejhůře placených zaměstnanců. „Podíl lidí se mzdou do 10 000 korun se tak výrazně snížil z 5,3 % na 4,4 %. Nejvíce se to projevilo u dělníků v zemědělství. Zaměstnavatelé se patrně rozhodli sami od sebe zvýšit minimální mzdu,“ uvedl s nadsázkou Dalibor Holý, ředitel odboru statistiky trhu práce a rovných příležitostí ČSÚ.

Mzdy se zvyšovaly i u nejlépe placených zaměstnanců: „Zhruba jedno procento zaměstnanců vloni pobíralo hrubou mzdu vyšší než 100 tisíc korun a 0,2 % více než 200 tisíc korun,“ uvedl Holý. Protože je ale nárůst mezd celkově pomalejší než růst inflace, reálná kupní síla mezd se snižuje. Nejvíce se podle Holého propadly pracovní příjmy u střední třídy.

Sestupná tendence v meziročním nárůstu mezd se projevuje i v jednotlivých profesních skupinách, od vedoucích pozic k dělnickým a pomocným profesím, čímž se zvýrazňují již existující rozdíly. Ty jsou i uvnitř obecných tříd: velký je rozestup u specialistů, kde například učitelské profese mají jen šedesát procent mzdové úrovně odborníků na informační a komunikační technologie. U řemeslníků si vedou nejlépe obory elektro, zatímco nízké mzdy mají zpracovatelé potravin, dřeva či textilu. Vůbec nejméně si vydělávají zaměstnanci pomocnými pracemi při přípravě jídla.

Mezi nezaměstnaností a mzdou existuje statisticky silná nepřímá úměrnost. Počet lidí hledajících práci opět stoupá, k čemuž se zrcadlově zpomaluje růst mezd. „Charakteristickým rysem současného vývoje je nízká míra vytváření pracovních míst a nesoulad mezi nabídkou a poptávkou po pracovní síle, tedy že lidé nemají odpovídající kvalifikace na vytvořená místa, což ukazuje na špatnou funkci vzdělávacího systému,“ glosuje současný stav Dalibor Holý.

Nejvíce se propadají mzdy ve skupinách nejvíce postižených nezaměstnaností. Nejohroženější skupinu charakterizuje nízký věk a nízké vzdělání. Silně postižené nezaměstnaností a nižšími mzdami jsou, v důsledku rodičovské dovolené a péče o děti, také ženy ve věku okolo pětatřiceti let. Naopak muži ve středním věku kolem čtyřiceti let jsou pro zaměstnavatele nejcennější pracovní silou. Do třiceti let mají muži ještě nízké mzdy a naopak po pětapadesátém roku života se stávají z hlediska nezaměstnanosti rizikovou skupinou.

Český statistický úřad také připomíná, že přesnější obrázek o běžných mzdách podává oproti průměrné mzdě (aritmetický průměr) mzda mediánová. Zatímco průměrná mzda je tažena vzhůru hlavně extrémně vysokými výdělky top-manažerů, mediánová (prostřední) mzda výstižněji popisuje reálné rozložení mezd.