Český helsinský výbor (ČHV), který se již od svého založení v roce 1988 věnuje dodržování lidských práv také v oblasti vězeňství, uskutečnil se souhlasem Generálního ředitelství Vězeňské služby ČR v říjnu a listopadu 2012 monitorovací návštěvy v šesti vazebních věznicích a vyhotovil zprávu, která se zaměřuje na zjištění aktuálního stavu a podmínek výkonu vazby.

Mezi zkoumané oblasti ČHV patřilo špatné zacházení, umisťování obviněných, materiální a sociální podmínky, zdravotní péče, kontakt s vnějším světem, informovanost obviněných o jejich právech, vnitřní řády věznic a některé další otázky.

Dokument si přitom neklade za cíl obsáhnout všechny problémy současného vězeňství při výkonu vazby. Jeho záměrem je poukázat na okruhy otázek, s nimiž se ČHV při monitorovacích návštěvách jednotlivých věznic opakovaně setkal, doporučit možná řešení a vyvolat diskusi za účelem dosažení kýžených pozitivních změn.

Ze závěrů Zprávy vyplývá, že se problém spojený s přeplněností českých věznic týká rovněž i výkonu vazby. Jako nejvíce problematické oblasti jsou vyhodnoceny nevyhovující materiální a hygienické podmínky, a s tím související téměř celodenní uzavření na cele bez možnosti smysluplného trávení času a porušování soukromí při poskytování zdravotní péče.

Za jistý paradox lze přitom podle Českého helsinského výboru označit skutečnost, že se obvinění nacházejí v podstatně horších podmínkách než odsouzení, přestože jde o osoby, u nichž je třeba důsledně ctít zásadu presumpce neviny a omezovat jejich práva jen v míře nezbytně nutné k provedení úkonů trestního řízení.

„Jestliže se mají vězeňská zařízení postarat o více vězňů včetně obviněných, než je počet vězňů, pro něž byly tyto objekty vybudovány, promítne se tato skutečnost do všech sfér vězeňského života,“ uvedla bývalá předsedkyně ČHV Anna Šabatová s tím, že výrazný negativní dopad se týká zejména kvality a kvantity poskytovaných služeb a činností uvnitř věznice.

„Znepokojující je skutečnost, že se nepříznivé podmínky často kumulují, zejména přeplněnost, nedostatek volnočasových aktivit a nepříznivé hygienické podmínky, jak se potvrdilo i během monitorovacích návštěv,“ vysvětlila Anna Šabatová.

Tuto nepříznivou situaci přitom nelze podle ČHV omlouvat nedostatkem financí či nedostatkem personálu a stavebně-technickou zastaralostí vězeňských objektů, nýbrž je třeba učinit patřičné kroky za účelem postupného zlepšování tohoto stavu.

Výbor připomněl, že špatná úroveň materiálních a sociálních podmínek přímo souvisí s objemem finančních prostředků, které jsou ze státního rozpočtu uvolňovány na vězeňství. Ty se pohybují prakticky stále ve stejné výši, přestože každým rokem stoupal počet vězňů.

„V tomto směru nelze hledat chybu u Vězeňské služby, ale především u státu, který tímto přístupem dává najevo, že oblast vězeňství považuje za marginální,“ uvedl Český helsinský výbor v tiskovém prohlášení.

Aby se Česká republika v oblasti výkonu vazby a trestu přiblížila poměrům obvyklým v západoevropských zemích, je nezbytné uvolnit finanční prostředky ze státního rozpočtu v takové výši, která umožní modernizaci vazebních věznic a odpovídající pokrytí odborných pracovníků pro přímou práci s vězněnými osobami.

Současný problém s přeplněností českých věznic sice dočasně vyřešila novoroční amnestie prezidenta republiky, nicméně pokud se podle ČHV nezmění trestní politika státu, budou věznice v nejbližších letech opět zaplněné. To lze očekávat s ohledem na dlouhodobý trend růstu počtu vězněných osob od roku 2003, i s ohledem na míru kriminální recidivy v České republice, která dosahuje až 65 %.

ČHV si je vědom, že náprava nedostatků, s nimiž se během monitorovacích návštěv setkal, nebude vždy snadná, přesto v závěru Zprávy shrnuje doporučení a věří, že tato přispějí k postupnému zlepšování podmínek výkonu vazby a posílení práv obviněných osob.