Valné shromáždění OSN v listopadu 2007 prohlásilo 20. únor za Světový den sociální spravedlnosti, který by měl podporovat úsilí mezinárodního společenství na vymýcení chudoby, podporu plné zaměstnanosti a důstojné práce, rovnost žen a mužů a přístup k sociálnímu blahobytu a spravedlnosti pro všechny.

Chudoba má mnoho rozměrů a týká se i České republiky. Znamená nedostatek příjmů a materiálních zdrojů pro důstojný život, nedostatečný přístup k základním službám, jako je zdravotní péče, bydlení a vzdělávání, vyloučení z trhu práce a nekvalitní zaměstnaní.

Od dubna do prosince 2012 realizovala společnost proFem projekt, který byl zaměřen na zkoumání rizika chudoby žen postižených domácím násilím a jejich dětí. Výstupem tohoto projektu je studie nazvaná Rizika chudoby žen postižených domácím násilím a jejich dětí. Jde o ojedinělý materiál, který se tímto tématem zabývá a dává do souvislosti domácí násilí a chudobu. Součástí studie je překlad rakouské zprávy se stejným názvem, která byla vzorem a inspirací ke zpracování české studie.

ProFem se při své přímé práci se ženami postiženými domácím násilím dostal do kontaktu s případy žen, které se v důsledku domácího násilí dostaly do tíživé finanční situace. V posledních třech letech se podle autorů dokumentu situace prohlubuje a je zcela viditelná spojitost mezi domácím násilím, následnými finančními problémy postižených žen a propadem do chudoby sociálního vyloučení.

Proč tomu tak je, odhaluje studie v jednotlivých kapitolách věnovaných konkrétním problémům, které ženy postižené domácím násilím nejčastěji řeší (zdraví, rozchod/rozvod, výživné, zaměstnávání, vzdělání, zadluženost, příjem, bydlení, sociální dávky). Studie poukazuje právě na ta místa, která u nás nejsou dostatečně řešena, a která ženám, jež se rozhodnou vykročit z násilného vztahu, ztěžují odchod od násilného partnera a další život.

Samostatná kapitola je věnována situaci migrantek a jejich dětí. Ve studii jsou uváděna čísla, která ukazují, že v naší republice bohužel stále převládají stereotypní postoje a chování, které se týkají rolí a povinností žen a mužů v rodině a ve společnosti, a které ženy diskriminují.

Diskriminace na pracovním trhu a samoživitelství patří mezi hlavní faktory fenoménu tzv. feminizace chudoby. Podle autorů textu je v České republice doposud hluboce zakořeněný názor, že žena plní roli matky a pečovatelky a muž je především živitel rodiny.

To ženy znevýhodňuje především na trhu práce, v kariérním postupu, v dosažení stejného finančního ohodnocení za práci a v rozdělení rodinných úloh. Co se týče žen a dětí, které jsou postiženy domácím násilím, je pro ně nejkritičtější fází doba rozchodu s násilným partnerem. Ženy stále nejsou, i přes zákonná opatření, proti domácímu násilí dostatečně chráněny.

Studie proFem poukazuje na mnoho problematických míst a doporučení ke zlepšení situace v České republice jsou průběžně uváděna pod jednotlivými kapitolami. Ze studie například vyplynulo, že zdravotní následky domácího násilí, které se projevují velmi dlouho i po ukončení násilí, omezují tyto ženy i v přístupu k odpovídajícímu zaměstnání a tím k dosažení vyšších příjmů.

Prožívané domácí násilí může ženám způsobovat potíže v práci: například nesoustředěnost, psychické problémy, úzkosti, snížená výkonnost, únava, zranění a z toho vyplývající časté pracovní neschopnosti, což může být důvodem k ukončení pracovního poměru s takovou ženou.

V České republice je podle autorů studie zoufalý nedostatek míst v azylových domech pro ženy postižené domácím násilím a jejich děti, nedostatek těchto azylových domů samotných a problémem je i to, že ženy si musí pobyt v azylovém domě platit (například v Rakousku mají pobyt zdarma).

Na to navazují potíže s poskytováním sociálních dávek, kdy některé dávky jsou u nás v současné době vypláceny na základě subjektivního uvážení sociálních pracovníků, což se ukazuje jako velmi diskriminující. Stává se tak, že v jednom městě žena ve stejné životní situaci dávku dostane a jiná žena v jiném městě ji nedostane. „Bylo by proto přínosem, kdyby ministerstvo práce a sociálních věcí vydalo metodický pokyn, který by odstranil tyto nerovnosti,“ uvedli autoři dokumentu.

Dalším významným problémem v České republice je dle jejich mínění také drahé bydlení, což vede k tomu, že nemálo žen je nuceno se po pobytu v azylovém domě vrátit k násilnému partnerovi, neboť cenově dostupné bydlení není k dispozici anebo je ho jen velmi málo. „Obrovskou pomocí pro tyto ženy by bylo vybudování startovacích cenově dostupných bytů, kam by ženy mohly být umísťovány po odchodu z azylových domů,“ tvrdí autoři.

Za problematické považují také nedostatečné exekuční vymáhání výživného na nezletilé děti a to, že u nás dosud nebyl přijat zákon o náhradním výživném, velmi komplikuje život osamělým matkám a jejich dětem.

Všechny tyto (a další) problémy se samozřejmě týkají i dětí, které vyrůstají se svými matkami, které zažily domácí násilí. „Pokud se žena postižená domácím násilím dostane do chudoby, může to nepříznivě ovlivňovat nejen kvalitu péče o dítě, ale dítě samo se nemůže náležitě rozvíjet, zaostává za jinými dětmi a dochází k omezení osobního vývojového potenciálu dětí — dítě např. nedosáhne třeba na kvalifikaci, na kterou by za příznivější finanční situace dosáhnout mohlo,“ vysvětlují autoři studie a dodávají, že se v důsledku chudoba přenáší z generace na generaci.