Svoboda zvuku nebo zvuk svobody?

Anežka Polášková

Přestože Johna Cage připomněla u nás letos řada událostí, akcí, kterou by si zájemci o jeho dílo neměli nechat ujít, je výstava Svoboda zvuku v budapešťském muzeu Ludwig.

Kulturní svět si letos připomněl dvě životní jubilea všestranného umělce Johna Cage (1912-1992). I u nás se v polovině letošního roku v pražském DOXu konala výstava převzatá z vídeňského MuseumQuartier (Membra Disjecta pro Johna Cage: Chceme říct něco o Johnovi) a v Opavě byl realizován projekt Na houby/For John Cage.

Výročí zohlednili také dramaturgové letošního Pražského jara, pražského festivalu soudobé hudby Contempuls i prvního ročníku ostravského operního festivalu NODO.

Jedna z akcí při této příležitosti by však neměla pozornosti domácího publika uniknout, jakkoli se odehrává za našimi hranicemi. Jedná se o výstavu v budapešťském muzeu Ludwig nazvanou The Freedom of Sound. John Cage behind the Iron Curtain (A hang szabadsága. John Cage a vasfüggöny mögött).

Realizační tým v čele s kurátorkou výstavy Katalin Székely se pokusil jednak zdokumentovat návštěvy Johna Cage v zemích střední a východní Evropy od šedesátých do počátku devadesátých let 20. století, jednak postihnout vliv, který Cage měl na uměleckou tvorbu v daných zemích.

Expozice je rozdělena — byť více symbolicky, než fakticky — do tří celků. Samostatnou část tvoří Cageova vlastní tvorba — grafiky zapůjčené z Kunsthalle Bremen, dále kolekce osmi plexigramů Not Wanting to Say Anything About Marcel nebo partitura jeho Music of Changes, která v tomto kontextu upozorňuje především na svou grafickou stránku, než na aspekt hudební.

Významným exponátem, doplňujícím vizuální požitek také o vjemy zvukové, je Cageova zvuková instalace Writing throught the Essay: „On the Duty of Civil Disobedience“, zpracovávající text Henry Davida Thoreau.

Druhá část je věnována návštěvám Johna Cage v zemích bývalého východního bloku. Od počátku šedesátých let se Cage objevil u příležitosti nejrůznějších kulturních akcí postupně v Záhřebu, Praze, Ostravě, Varšavě, Bělehradu, Szombathely, Leningradu a Bratislavě.

Někdy jen s „dvorním“ klavíristou Davidem Tudorem, někdy také s tanečníkem a choreografem Mercem Cunninghamem nebo výtvarníkem Robertem Rauschenbergem. Druhá část budapešťské expozice prostředkuje tyto návštěvy pomocí dobových fotografií, programů koncertů, korespondence mezi Cagem a umělci z východní Evropy nebo novinových kritik hodnotící Cageova vystoupení.

Třetí část expozice se pak snaží postihnout způsob, jakým Cage a jeho návštěvy ovlivnily umělecké dění v daných zemích. Některé exponáty představují reinterpretaci určitého Cageova přístupu. Tak např. Marcell Esterházy ve svém video snímku 4´33´´ parafrázoval stejnojmennou Cageovu kompozici. Ta je známa v interpretaci Davida Tudora a sestává z tichého otvírání a zavírání víka klavíru, aniž by byl na klávesy zahrán jediný tón.

Maďarský umělec téma varioval záznamem koncertu kapely Rolling Stones, konaném ve Vídni v roce 1982. Sledujeme tedy 4 minuty a 33 sekund divokého rockového koncertu, výrazné grimasy a gesta zpěváka Micka Jaggera… jen neslyšíme nic, než vlastní pokašlávání a kroky kolem procházejících návštěvníků. Koncert byl totiž natočen kamerou, která nezaznamenávala zvuk.

Tomislava Gotovaće zase oslovilo Cageovo vystoupení na hudebním bienále v Záhřebu v roce 1963 a od té doby Gotovać rozvíjel formu hudebního happeningu, formu, které dal světovou tvář zejména Cage. Na výstavě můžeme shlédnout záznam happeningu z roku 1979, při němž stovka hudebníků shromážděná na hlavním záhřebském náměstí přehrává na píšťaly partituru, zapsanou přímo na chodník. Gotovać se následně svlékne a nahý začne pobíhat po náměstí. Během několika minut je happening zásahem policie přerušen.

U většiny vystavených uměleckých děl, jež se hlásí k inspiraci Johnem Cagem — a to je do jisté míry překvapivé — to však není inspirace bezprostřední, nebo přinejmenším není taková inspirace zjevně patrná. Z českých a slovenských umělců jsou svými díly zastoupeni Milan Knížák, Milan Grygar, Milan Adamčiak, Michal Murin a Jiří Valoch.

Z umělců jiných zemí bývalého východního bloku např. Marijan Jevšovar, György Jovánovics, Tadeusz Kantor, Mieczyslaw Waśkowski, Katalin Ladik, Ciprian Mureşan, OHO Group, Ewa Partum nebo Konrad Smoleński.

A tento výčet zároveň upozorňuje na další zajímavý rys. Přes veškeré přesahy do jiných oblastí jsou vystavení umělci především výtvarníky. Hudební inspirace Johnem Cagem — tedy soudě jen podle výstavy — se pak zdá být výrazně menšinová a dopad na tvorbu soudobých skladatelů zanedbatelný. Použijeme-li název výstavy, jako by Cageův význam pro země bývalého východního bloku ležel v onom „freedom“, nikoli „sound“.

Výstava se koná v Budapešti v budově muzea Ludwig (Komor Marcell u. 1) až do 17. února 2013.

    Prosíme, podpořte naši práci

    Společně jsme přispěli ke konci éry Andreje Babiše. Nikdy by to nebylo možné bez vás. Naše práce ale není u konce. Denně budeme dohlížet na to, aby se slibované změny opravdu staly.

    Vaše podpora určuje naši sílu.

    Spolu #jsmeDR.

    Diskuse