Andrea Cerqueirové ve svém sobotním komentáři psala mimo jiné o vysokých státních úřednících a Obecně prospěšné společnosti Centra pro transformaci. Ta přitom vznikla před mým nástupem na Ministerstvo práce a sociálních věcí.

V roce 2010, v době, kdy jsem působil jako radní Pardubického kraje pro sociální oblast, jsem spolu se skupinou osob, které se různým způsobem angažovaly v otázkách ochrany práv dětí, založil tuto neziskovou organizaci jako subjekt, který bude upozorňovat na témata a nedostatky systému péče o ohrožené děti z pozice občanské společnosti, aby došlo k zásadním změnám ve velmi neuspokojivém systému péče o ohrožené děti v České republice.

K tomuto záměru mě vedla pasivita tehdejší úřednické vlády. Inspirací bylo Slovensko, kde iniciátory podobné reformy (zahájené ovšem již před několika lety) byly rovněž nestátní organizace.

Obecně prospěšná společnost byla založena 26. května 2010. Tato skutečnost je doložitelná zakládací listinou s úředně ověřenými podpisy. Datum je důležité. Společnost vznikla před parlamentními volbami. Musel bych mít nebývalé prognostické schopnosti, abych před volbami mohl předpovídat: že TOP 09 bude ve volbách úspěšná, že se stane součástí koaliční vlády, že jí připadne ministerstvo práce sociálních věcí, že se ministrem stane Jaromír Drábek a že mi nabídne pozici ředitele odboru rodiny a dávkových systémů.

Navíc jsem byl členem jiné politické strany než TOP 09 (vzhledem k nástupu do úřednické pozice na ministertsvu jsem ukončil členství a již se politicky nijak neangažuji). Původní zakládací listinu soud vrátil se žádostí o přepracování. Proto je ve sbírce listin založena zakládací listina s datem 18. 8. 2010. Fakt, že společnost byla soudem do rejstříku zapsána až v říjnu 2010, je pouze důsledkem obvyklých administrativních průtahů při podobných záležitostech.

Můj nástup na ministerstvo práce a sociálních věcí dne 1. září 2010 měl zásadní vliv i na zmíněnou obecně prospěšnou společnost. Nikdy nezahájila činnost, neměla nikdy žádné příjmy ani výdaje, neusilovala nikdy o žádné dotace (ani to neměla v plánu) a poté, co začala být zneužívána pro rozšiřování nepravdivých informací o mých podnikatelských záměrech (znovu podotýkám, že nešlo o žádný podnikatelský subjekt) jsem navrhl soudu její zrušení.

Nabízí se samozřejmě otázka, proč jsem se z organizace nevyvázal, proč jsem ji nezrušil dříve atd. Odpověď je jednoduchá. Ani ve snu by mě nenapadlo, že fakt založení obecně prospěšné společnosti, kde je účast v orgánech ze zákona bezplatná, kde veškeré příjmy musí být použity pro obecně prospěšné účely a která navíc nikdy nevykonávala žádnou činnost, může být takto zneužívána. Jinak by neexistovala dávno.

Musím říci, že za dvacet let ve veřejné správě jsem se s něčím podobným nesetkal. Jsem v situaci, kdy jsem z hlubokého přesvědčení o nutnosti změny systému péče o ohrožené děti začal tyto změny aktivně prosazovat (jak na pozici krajského radního, tak nyní na pozici ředitele odboru ministerstva práce a sociálních věcí). Za mými zády jsou zároveň rozšiřovány informace, že to celé dělám jen „pro kšeft“, že mi „jde o budovy ústavu“ a podobné nesmysly. Jako by v naší zemi už nic nebylo možné dělat jen pro věc samou.

Předložená novela zákona má mnoho odpůrců. Hlavním principem návrhu je důraz na systematickou sociální práci s rodinami a rozvoj náhradní rodinné péče. Je logické, že důsledkem zavedení těchto změn bude snížení počtu dětí v ústavní péči.

Uplatnění některých zájmových skupin a osob na trhu práce je však přímo závislé na existenci dnešního, v evropském kontextu naprosto zastaralého a nevyhovujícího systému. Vzhledem k tomu, že věcné argumenty, které by zpochybňovaly nastavený trend, nejsou k dispozici, uchýlili se oponenti k osvědčené metodě — zpochybnění samotných autorů návrhu.