Do jubilejního desátého ročníku soutěže Otevřeno x Zavřeno o kvalitě veřejné správy při jejím rozhodování a poskytování informací zaslali ekologové z Dětí Země do kategorie Zavřeno dva kandidáty.

Prvním je Ředitelství vodních cest České republiky (ŘVC ČR) za systematické porušování zákona o právu na informace svou nečinností. Druhým je Úřad na ochranu osobních údajů, který podle ekologů nedoporučuje poskytovat úplné znění zvukového záznamu z veřejného projednání vlivů staveb na životní prostředí. O kandidátech může veřejnost hlasovat na internetu do 25. září. Výsledky organizátoři zveřejní 1. října na tiskové konferenci.

„Obě veřejné instituce si podle nás vykládají některé zákony absurdním a svévolným způsobem, což je v demokratickém právním státě nepřijatelné, neboť tím brání veřejné kontrole činnosti úředníků a politiků, která je za současného vnímání všudypřítomné korupce zvláště nutná,“ uvedl k nominacím Miroslav Patrik z Dětí Země.

Důvodem nominace Ředitelství vodních cest ČR za rok 2012 je podle jeho slov „vzpoura“ ředitele Jana Skalického a jeho podřízeného Libora Kadlece proti zákonu o právu na informace, neboť u devíti žádostí Dětí Země použili masivně obstrukční metodu nečinnosti, která již ve dvou případech skončila u Městského soudu v Praze žalobou.

Ekologická organizace požadovala smlouvy s externími odborníky a advokáty nebo odborné studie o přípravě jezu u Děčína a plavebního kanálu u Přelouče, neboť chtěla prověřit, zda tvrzení ŘVC ČR o jejich ekologičnosti, ekonomické efektivnosti a dopravní potřebnosti jsou skutečně pravdivá. Děti Země také chtěly znát, kolik korun stojí rozličné externí služby a zda nejde o neúčelné a nedůvodné utrácení.

„V zákoně o právu na informace by za nečinnost úřadu měl nadřízený orgán automaticky ukládat vysoké finanční pokuty, které by se znatelně zvyšovaly, pokud by se to opakovalo,“ navrhuje jako obranu Patrik.

Důvodem nominace Úřadu na ochranu osobních údajů je pak jeho názor, dle kterého úplné znění zvukového záznam z veřejného projednání stavby dvou bloků jaderné elektrárny Temelín, včetně údajů o jeho účastnících, nelze poskytnout. Přitom je to v rozporu se zákonem o posuzování vlivů na životní prostředí i zákonem o ochraně osobních údajů. Tato ochrana se totiž podle Patrika na veřejnou činnost nevztahuje.

„My to vnímáme jako strach státu před angažujícími se občany Evropy, kteří chtějí vědět, jak se u nás rozhoduje o této sta miliardové státní zakázce, neboť na plný zvukový záznam máme jasný nárok,“ vysvětlil Patrik.