Včera ráno mi psala kolegyně, že v hodnocení „krajů“, které učinil jinak velice prospěšný spolek Oživení, ten Olomoucký dopadl špatně. „Ani se nedivím,“ dodala. Byl jsem zvědav, o jaké hodnocení šlo, protože například z hlediska efektivity dopadl v několika projektech dobře. Našel jsem si příslušnou webovou stránku, klikl na mapku a podíval se na špatné známky, kterých se mu dostalo. Opravdu, špatné vysvědčení. Jelikož regionální politiku sleduji se zájmem delší čas, klikal jsem mapkou České republiky několik minut. 

Zastavil jsem se u Jihočeského kraje v oblasti mediální politika. 100 procent a známka výborně. Ve slovním hodnocení jsem si však přečetl, že „dva z celkových čtrnácti krajů žádné noviny nevydávají. Jde o Prahu a Jihočeský kraj, kterým tato skutečnost zajistila nejlepší hodnocení ze všech. Je to dáno tím, že kraje, které krajské noviny vydávají, mají v posuzovaných otázkách větší či menší mezery.“ Tady není něco v pořádku, zarazilo mne. A navíc, kdo bude pátrat v nejrůznějších odůvodněních, když o všem hovoří procenta a známky v barevném provedení, že…