V pondělí byl zahájen festival homosexuálů Prague Pride a v sobotu se bude v Praze konat jejich velký pochod. „Chtějí vyrábět další homosexuály!“ varuje šéf ultrakonzervativního sdružení Akce D.O.S.T. Michal Semín. „Jsou to devianti!“ slyšeli jsme loni od Klausova mluvčího Petra Hájka, přičemž Klaus se Hájka zastal. Na druhou stranu: Eva Holubová předtím a Fero Feníč teď označili prezidenta za homosexuála.

Petr Hájek, Václav Klaus, Ladislav Bátora, lidé podepisujicí petice Akce D.O.S.T. a podobně se bojí nějakého „homosexualismu“. Mají pocit, že Prague Pride má politický podtext se snahou získat příznivce. To je jako kdyby se o Czechteku tvrdilo, že je to tanečnismus. Gay pochod není protest, je to oslava. Důkaz toho, že homosexuálové nejsou méněcenní a že mohou být hrdí na to, že jsou sami sebou.

Gayové, kteří vyrůstali v dobách tvrdých represí vůči homosexualitě, na homosexuály mnohdy hlasitě nadávaji, aby svoji vlastní homosexualitu zakryli. Podíváme-li se na americkou politickou scénu, zjistíme, že jenom za posledních deset let se hned o několika Republikánech, kteří gaye celý život kritizovali a mnohdy hlasovali proti zákonům na jejich zrovnoprávnění, zjistilo, že jsou to vlastně také gayové: Marc Foley, Ted Haggard, Larry Craig, Bob Allen, Glen Murphy Jr. a další. Obdobná situace je i u katolických kněžích. Celý svůj profesní život brojí proti homosexualitě, zatímco si v sakristii užívají s mladými ministranty.

Děti by se měly povinně ve škole dozvědět, že „buzerant“ je normální člověk a že je jeho homosexualita čistě jeho osobní věc. Kdyby děti věděly od útlého věku, že když je někdo homosexuál, je to totéž, jako když je někdo vysoký nebo černý nebo má zrzavé vlasy, že to není většinový jev, ale je to normální - co by byl na tom tak nebezpečného?

Homosexualita není ideologie ani virus, není přenosná. Člověk se homosexuálem nestane, prostě se tak narodí. Homosexualita nevzniká volbou. Není to nemoc. Je to normální jev, který se vyskytoval a vyskytuje ve všech společnostech. Po 17 letech zkoumání heterosexuálních mužů točících gay porno nebo provozujících gay prostituci mohu potvrdit, že ani po stovkách homosexuálních styků se nikdo z nich nestal homosexuálem.

Možná nejdůležitější na celé diskuzi je pak to, co tvrdí psychologové, a sice že proti homosexualitě hlasitě bojuje především člověk s latentní homosexualitou. Obyčejný člověk, když nesouhlasí, nemá potřebu aktivně vyvíjet úsilí směrující k jejímu potlačování.

Při výzkumu, který provedli na University of Georgia Henry Adams, Lester Wright Jr. a Bethany Lohrová, se u homofobních mužů objevila genitální reakce na pornografické mužské homosexuální video. Sexuologická měření totiž prokázala, že homofobní muži jsou přitahování homosexuální erotikou. Všichni vybraní jedinci byli vystaveni pornofilmu s heterosexuální, gay a lesbickou tematikou, reakce na tyto záběry pak byly snímány pomocí elektrod přímo z penisu. Všechny muže - homofobní i nehomofobní - vzrušovalo heterosexuální a lesbické porno, zatímco homosexuální porno vzrušovalo jen homofobní

jedince.

Homofobie zřejmě souvisí s homosexuálním vzrušením, které si homofobní jedinec buď neuvědomuje, nebo ho popírá. Žádné dítě se nestane homosexuálem tím, že se doví, že být gayem či lesbičkou je normální, stejně tak, jako se nestane levákem, protože zjistí, že je normální být levák. V minulostí to samozřejmě byla věc od ďábla...

Homosexuálové jsou dětmi heterosexuálů, což je známkou, že sexualita není přenášena kulturně. A většina homosexuálů zjistila, že jsou homosexuály, dávno před tím, než se kdy s nějakým homosexuálem setkala. Dlouholetý konsensus behavioristických a společenských věd a zdravotnických a psychiatrických profesí pak spočívá v závěru, že homosexualita je normální variací lidské sexuální orientace.

Lidská sexualita je daleko složitější než tradiční a idealizovaný monogamní heterosexuální vztah mezi mužem a ženou, který si začal vynucovat judeo-křesťanský (a později i islámský) svět. Je paradoxní, že právě v důsledku primitivní diskriminace proti homosexualitě, kterou katolická církev pomohla během staletí vytvořit, používá mnoho homosexuálů právě katolickou církev, aby se v ní schovali. Pod svícnem bývá tma...

Být homosexuálem bylo v minulosti velmi obtížné. Jak mohl syn vysvětlit své matce, proč se po dosažení dospělosti neoženil a nemá děti? Nejjednodušší bylo prohlásit, že miluje Ježíše, a schovat se v církvi. Je možné, že mnoho budoucích kněží se skutečně snaží potlačovat svou homosexualitu, ale - jak se to nevyhnutelně děje v případě nejzákladnějších pudů - dříve nebo později převládne jedincova sexuální orientace nad morálními či kulturními hodnotami, získanými ve společnosti.

Avšak každý homosexuál, zejména dnes, když se ožení, ničí život své ženy a také svých potenciálních dětí. Protože homosexualita není o sexu - proto dokáží homosexuálové mít pohlavní styk i se ženami a heterosexuální muži jsou schopni být prostituty pro homosexuály. Homosexualita je o lásce.