Krajské volby - terra incognita?

Jindřich Čermák

Výsledky říjnových voleb můžeme do určité míry předvídat, jenomže v naší politické situaci přestávají standardní politologické poučky platit. Zatímco na Karlovarsku může vyhrát KSČM, na Ústecku mají šanci na vítězství hned čtyři různá uskupení.

Do volebních místností kvůli volbám do krajských zastupitelstev půjdou čeští voliči již počtvrté. Předchozí troje volby jen potvrdily politologické poučky o volbách tzv. druhého řádu — hlasuje se mimo jiné proti vládě na centrální úrovni, účast je zřetelně nižší a voliči jsou ochotnější volit malé či nové strany. Co nám přinesou říjnové volby tak můžeme do určité míry předvídat. Jenomže v politické situaci České republiky roku 2012 přestávají standardní politologické poučky platit.

Ještě před několika měsíci se zdálo, že druhé vlně oranžové tsunami nic nestojí v cestě. Rekordní nepopularita vlády „rozpočtové odpovědnosti“, problematický druhý pilíř důchodové reformy a velmi vlažný vztah Čechů k církevní reformě sliboval rekordní zisky pro levici. Ovšem stačilo několik kauz, které překročily hranice svých krajů, a z vlny se stává neškodné šplouchání.

Přesto nemůžeme považovat všech třináct hejtmanství za homogenní celek. Po dvanácti letech se kraje docela slušně vyprofilovaly a ve svém fungování se viditelně liší. Klíčovou otázkou tak pro krajské volby zůstane, zda se voličům podaří rozlišit činnost zastupitelstev od činnosti vlády a od celkového znechucení politikou. Před čtyřmi lety se ve vyhrocené kampani, která byla pokračováním vyhroceného volebního klání roku 2006, voliči nechali vyhecovat ke 40 % účasti. Tak vysoké číslo se letos pravděpodobně opakovat nebude.

Dále: předloňské komunální volby prokázaly jeden podstatný rys — v obcích a městech, které měly zásadní strukturální problémy (zejména s korupcí), voliči totálně odepsali do machinací zapletené strany bez ohledu na kontext celostátní politiky. Z krajských měst se to nejsilněji projevilo v Českých Budějovicích, Zlíně a Karlových Varech. V posledním z jmenovaných měst se dokonce povedlo ze začátku vytvořit koalici bez podpory ODS, ČSSD či KSČM.

Co z toho vyplývá pro krajské volby? Těžkou hlavu by si měli dělat socialisté v Ústeckém, Karlovarském a Středočeském kraji, které byly korupčními aférami nejvíce zasaženy. Nejzajímavější boj se zřejmě odehraje na severu Čech — a to nejen kvůli přítomnosti expremiéra Paroubka. Šanci na vítězství zde má asi největší množství subjektů v republice — ČSSD, KSČM, místní populistické hnutí Severočeši.cz a koalice pěti (!) stran PRO KRAJ!

V pozadí Ústeckého kraje se s problémy Úřadu ROPu Severozápad veze kraj Karlovarský, jeden z mála, kde funguje otevřená koalice ČSSD a KSČM. Komunisté (nejen) na Karlovarsku dokazují, že nejsou žádná revoluční alternativa, ale obyčejní technokraté moci, stejně jako ostatní strany v Poslanecké sněmovně. Navíc mají „štěstí“, že nejsou zapojeni do nejkontroverznějších problémů, které si socialisté nechali pro sebe. V kraji má ČSSD zároveň stigma nepřetržité dvanáctileté vlády, osm let z toho ve velké koalici. To všechno s největší pravděpodobností přivede v tomto levicovém kraji k vítězství KSČM.

Pokud se Karlovarský kraj může těšit na úspěch KSČM, je pravděpodobné, že ve Středočeském kraji dojde k jednomu z mála úspěchů pravice. Těsné vítězství ČSSD v roce 2008 bylo zapříčiněno i výrazným charismatem Davida Ratha. Stejně výrazně nyní dopomůže své straně k prohře.

V ostatních krajích není situace tak vyhrocená, jako ve třech výše zmíněných. Vyhrocená situace ale může nastat po volbách v ODS, která si ušetřila stranický volební kongres. Drtivá porážka a ztráta zbytků pozic pro krajská bratrstva by znamenaly konec Petra Nečase jako předsedy. Ze stejných důvodů by se mohla zatřást pozice Miroslava Kalouska. Záviset to bude na výsledku boje o hegemona na pravici, který začal po parlamentních i komunálních volbách v roce 2010.

    Diskuse (0 příspěvků)