Do volebních místností kvůli volbám do krajských zastupitelstev půjdou čeští voliči již počtvrté. Předchozí troje volby jen potvrdily politologické poučky o volbách tzv. druhého řádu — hlasuje se mimo jiné proti vládě na centrální úrovni, účast je zřetelně nižší a voliči jsou ochotnější volit malé či nové strany. Co nám přinesou říjnové volby tak můžeme do určité míry předvídat. Jenomže v politické situaci České republiky roku 2012 přestávají standardní politologické poučky platit.

Ještě před několika měsíci se zdálo, že druhé vlně oranžové tsunami nic nestojí v cestě. Rekordní nepopularita vlády „rozpočtové odpovědnosti“, problematický druhý pilíř důchodové reformy a velmi vlažný vztah Čechů k církevní reformě sliboval rekordní zisky pro levici. Ovšem stačilo několik kauz, které překročily hranice svých krajů, a z vlny se stává neškodné šplouchání.

Přesto nemůžeme považovat všech třináct hejtmanství za homogenní celek. Po dvanácti letech se kraje docela slušně vyprofilovaly a ve svém fungování se viditelně liší. Klíčovou otázkou tak pro krajské volby zůstane, zda se voličům podaří rozlišit činnost zastupitelstev od činnosti vlády a od celkového znechucení politikou. Před čtyřmi lety se ve vyhrocené kampani, která byla pokračováním vyhroceného volebního klání roku 2006, voliči nechali vyhecovat ke 40 % účasti. Tak vysoké číslo se letos pravděpodobně opakovat nebude.

Dále: předloňské komunální volby prokázaly jeden podstatný rys — v obcích a městech, které měly zásadní strukturální problémy (zejména s korupcí), voliči totálně odepsali do machinací zapletené strany bez ohledu na kontext celostátní politiky. Z krajských měst se to nejsilněji projevilo v Českých Budějovicích, Zlíně a Karlových Varech. V posledním z jmenovaných měst se dokonce povedlo ze začátku vytvořit koalici bez podpory ODS, ČSSD či KSČM.

Co z toho vyplývá pro krajské volby? Těžkou hlavu by si měli dělat socialisté v Ústeckém, Karlovarském a Středočeském kraji, které byly korupčními aférami nejvíce zasaženy. Nejzajímavější boj se zřejmě odehraje na severu Čech — a to nejen kvůli přítomnosti expremiéra Paroubka. Šanci na vítězství zde má asi největší množství subjektů v republice — ČSSD, KSČM, místní populistické hnutí Severočeši.cz a koalice pěti (!) stran PRO KRAJ!

V pozadí Ústeckého kraje se s problémy Úřadu ROPu Severozápad veze kraj Karlovarský, jeden z mála, kde funguje otevřená koalice ČSSD a KSČM. Komunisté (nejen) na Karlovarsku dokazují, že nejsou žádná revoluční alternativa, ale obyčejní technokraté moci, stejně jako ostatní strany v Poslanecké sněmovně. Navíc mají „štěstí“, že nejsou zapojeni do nejkontroverznějších problémů, které si socialisté nechali pro sebe. V kraji má ČSSD zároveň stigma nepřetržité dvanáctileté vlády, osm let z toho ve velké koalici. To všechno s největší pravděpodobností přivede v tomto levicovém kraji k vítězství KSČM.

Pokud se Karlovarský kraj může těšit na úspěch KSČM, je pravděpodobné, že ve Středočeském kraji dojde k jednomu z mála úspěchů pravice. Těsné vítězství ČSSD v roce 2008 bylo zapříčiněno i výrazným charismatem Davida Ratha. Stejně výrazně nyní dopomůže své straně k prohře.

V ostatních krajích není situace tak vyhrocená, jako ve třech výše zmíněných. Vyhrocená situace ale může nastat po volbách v ODS, která si ušetřila stranický volební kongres. Drtivá porážka a ztráta zbytků pozic pro krajská bratrstva by znamenaly konec Petra Nečase jako předsedy. Ze stejných důvodů by se mohla zatřást pozice Miroslava Kalouska. Záviset to bude na výsledku boje o hegemona na pravici, který začal po parlamentních i komunálních volbách v roce 2010.