Pilíře?
Ivan ŠtampachSociální pilíř je podťat a zjevně to narušuje i principy demokratické a liberální. Konzervativní revoluce, o které mluví Vladimír Špidla, musí být všemi demokratickými prostředky zastavena.
Stát bychom dnes chápali spíše jako proces, jako něco, co se odehrává v dějinném čase. Jako stabilitu v proměnách. Přesto se můžeme na chvíli vrátit k jeho statické představě. A v této souvislosti se tradičně zmiňovaly pilíře, které budově dávají stabilitu. Původně se zmiňoval v roli těchto opor princip demokratický a liberální.
Demokracie v základu moderního státu není samozřejmá. Kdybychom chtěli slovo řeckého původu vzít doslova, znamenalo by to, že lid vládne sám sobě. Kdo z nás jako jednotlivec vládne sám sobě? Nejsem poddaným nebo dokonce nevolníkem, mohu tedy mít iluzi nezávislosti. Vždyť jednám spontánně. Mohu v jistých mezích dělat, co mne napadne. Ale tato formulace je výmluvná, nechtěně se prozrazuje. Ukazuje, že jsem vlastně něčím napaden a podle toho jednám. Být skutečně svobodný znamená zvažovat mimo jiné sociální a biologické vlivy a jednat podle vlastního rozhodnutí. Tedy vládnout sám sobě. Málokdo může o sobě říct, že má plnou svobodu a že není ničím ovládán. Tím méně sebevlády spatřujeme, když se dialektika svobody a nutnosti týká hromadných jevů.
Podotýkám, že formulace revoluce=evoluce je nesmyslná; jsou to protiklady a svět se z protikladů skládá, jak všichni víme. A tím právě je dynamický. Jednotou a bojem protikladů se zabývá jeden z marxistických dialektických zákonů.
Že jde o něco přirozeného, to je také pravda. Evoluce je vývoj pomalý a více méně předvídatelný, když poznáme jeho zákonitosti. Revoluce je náhlý zvrat a není předvídatelná. Je jako bouřka v přírodě, ale ta přece jen předvídatelná je. V revoluci hraje roli lidský faktor, který je velmi těžko předvídatelný. Víme, že to přijde, ale nevíme kdy a kde.
Reakce dřív slovo "revoluce" používala jako strašidlo a když to nefungovalo (slovo revoluce má u lidu dobrý zvuk), tak se teď snaží si ho přivlastnit a tím změnit jeho význam. Stejně jako ho třeba výrobci začali používat v reklamě na své zboží.
To, co se děje teď, mi připomíná kapitolu z dějepisu: Převaha reakce po Vídeňském kongresu. Mohli bychom jít do minulosti ještě pro jiné příklady. Ale i to je součástí vývoje. Prostě se to stává, protože lidé, kteří ze starého systému profitovali, se samozřejmě brání.
Takže ještě jednou: Konzervativní revoluce je oxymoron.