Neuvěřitelné čtyři pětiny Čechů
Zdeněk BártaKřesťanský základ naší kultury by měl nejen tvořit hráz pověrčivosti, ale zejména pojistku proti pohrdání všemi civilizačními hodnotami. Neděje-li se tak, může to špatně skončit, jak nás poučila historie.
„Neuvěřitelné čtyři pětiny Čechů sledují horoskopy, ať pravidelně či jen občas. A polovina z nich jim věří, což je v jedné z nejateističtějších zemí světa pozoruhodné.“
Tak to napsal časopis Týden ve třetím svém letošním čísle v rubrice Graf týdne. Týden se podivuje, že zatímco v Česku je jen deset procent aktivních křesťanů, tak vysoké procento lidí má zájem o nadpřirozeno. Polovina respondentů je prý podle průzkumů SANEP a International Social Survey Programme přesvědčena, že někteří věštci mohou předvídat budoucnost, že amulety přinášejí štěstí a že někteří léčitelé mají léčitelské schopnosti od boha (psáno s malým b).
Příznačný pro tuto skutečnost je onen podiv zpracovatele průzkumů v Týdnu, který zřejmě předpokládá, že věštci, amulety a horoskopy jsou skutečnostmi uhnětenými v jednom tyglíku s křesťanskou vírou. Je to typický, u nás stále přetrvávající pohled na křesťanství, zděděný z komunistické ateistické propagandy. Křesťanská víra podle tohoto schématu je pověrou, neslučitelnou s „vědeckým světovým názorem“.
Připomíná mi to půvabnou židovskou anekdotou: Za rabínem přijde Roubíček a hrdě hlásí, že už nechce být Židem a že je od nynějška ateista. Rabín se zeptá: A četli, Roubíček, aspoň něco z Bible, když říkaj, že jsou ateista? — To jsem, samozřejmě, nečetl! A znají aspoň něco u Talmudu? — No, samozřejmě, to taky neznám! Tak vědí co, Roubíček? Voni nejsou žádnej ateista, voni jsou obyčejnej blb!
Tvrzení o pověrečnosti křesťanství a jeho neslučitelnosti s realitou ovšem mělo své oprávnění nanejvýš tak od renesance a reformace do začátku dvacátého století a jednalo se o obrovské nedorozumění zaviněné zejména samotnými církvemi. Dnes spory o tuto otázku přetrvávají už snad jen díky zejména některým americkým kreacionistům a ostatním fundamentalistickým skupinám, které ignorují jakoukoliv relevantní křesťanskou reflexi.
Celé je to však samozřejmě přesně naopak, než jak to viděl onen primitivní bolševický ateismus. Právě tam, kde chybí alespoň jen povědomí o dlouhém a mnohovrstevnatém duchovním vývoji, který postupně formoval naši židokřesťanskou civilizaci, právě tam nastupují pověry nejhrubšího zrna. České odmítání, či spíše lhostejné ignorování všeho křesťanského přináší zákonitě duchovní vakuum, do kterého se tlačí všelijaké primitivní a naivní spirituality. Duchovní vyprázdněnost je navíc úžasně připraveným úrodným polem zejména pro podvodníky a šizuňky všeho druhu. Kšeft s neinformovanou lidskou důvěřivostí patří jak známo k těm nejlukrativnějším podnikáním vůbec.
Přitom už na úsvitu naší civilizace to byl právě biblický judaismus, který od počátku znamenal vědomou kultivaci lidského vědomí proti všem pověrám, manipulacím, věštění a magiím. Bůh je nezpodobnitelný, nedefinovatelný, nezaznamenatelný, není, nikdy ho nikdo neviděl, a přeci je. Paradigmatem naší civilizace je Jahve, což znamená doslova: Jsem, který jsem. Nic víc. Prostě jsem. A basta.
Když v roce 70 křesťanského letopočtu dobyl budoucí římský císař Titus Jeruzalém, dychtivě vtrhl do chrámu, rozerval oponu Svatyně svatých a plný nedočkavosti chtěl pohledět na toho podivného židovského Boha, s kterým už bylo a ještě mělo být pro totalitní Řím tolik problémů. Místnost byla však prázdná. Žádná socha, žádný obraz, žádný symbol — nic. Prázdná místnost. Ne náhodou v prvých staletích našeho letopočtu soudili křesťany, kteří tuto představu Boha od Židů přejali, za státně zakázaný ateismus.
Za dva tisíce let křesťanské éry se na tomto základě nedefinovatelného a tudíž nemanipulovatelného Boha vytvořila civilizace, která přinesla takové skutečnosti jako je demokratické spravování společnosti, konstitucionalismus, základní lidská práva, rovnost všech, sociální stát, absolutní zákazy jakékoliv diskriminace (v této souvislosti sluší připomenout, že Antidiskriminační zákon náš prezident dosud v rozporu s ústavou nepodepsal), nemluvě o celé řadě lidskoprávních mezinárodních úmluv.
Ignorance křesťanství a jeho jemného přediva duchovního dědictví proto také nepřináší jen hloupou pověrčivost, na kterou ostatně doplácí jen ti, kteří ji podlehnou. Povážlivá mělkost jakéhokoliv kulturního — tj. v našich podmínkách křesťanského vědomí v populaci, zejména většiny našich celebrit populací uznávaných, nese s sebou nízké právní povědomí, toleranci společnosti k bezpráví, korupci, neúctu a pohrdání všemi civilizačními hodnotami vůbec, na které doplácíme všichni.
Doklady této skutečnosti jsou nabíledni: od našeho „betonářského“ vztahu ke krajině, kterou obýváme a pohrdání environmentalismem a občanskou společností vůbec, přes povážlivý stav justice, vzrůstající oblibu nacionalistických skupin a neschopnost řešit vztah k menšinám, až po reflexi našich národních dějin, zejména takzvaného poválečného vývoje. Dnešní (27.1.) den památky obětí holocaustu je připomínkou, kam až pohrdání křesťanskými kulturními hodnotami může v kterékoliv společnosti také vést.
Zkuste, prosím, své krajany brát vážně. Pokuste je respektovat a snažte se, prosím, pochopit, proč jsou názorově tam, kde jsou. Že to nemusí být tím, jací jsou blbové a ignoranti, ale např. tím, že posoudili nabídku českých křesťanských církví a shledali ji nezajímavou.
Církve jim na vstupu možného kontaktu dávají domácí úkoly: budeme s Tebou diskutovat, když si napřed aspoň něco přečteš z Bible. Ale není samozřejmost, s níž ta desetina českých obyvatel po Bibli sahá a nachází v ní inspiraci, výsledkem archaické mentální formace? Třeba elitní desetina rozumí něčemu, čemu zbylých 90% nerozumí. A mohla by se pokusit Bibli interpretovat tak, aby se ukázalo její humanistické poselství.
Vím o tolika lidech, kteří měli dobrou vůli, Bibli otevřeli a po dvou nebo třech stránkách ji zase zavřeli ne proto, že by byli ignoranti, ale proto, že byli zděšeni z toho, co se tam na začátku, uprostřed a na konci dočetli. Jsou křesťané, jejich duchovní a jejich politici už tak propadli do sebe, že nevědí, v čem může pro případného zájemce potíž?
Někdo z těchto příležitostných hledačů se třeba chtěl podívat někam na první desítky stránek Bible, a zjistit si, jak to celé začíná a našel si třeba v knize Deuteronomium v její 28. kapitole, že Hospodin dává nějaké příkazy a co týž Hospodin udělá s těmi, kdo se od těchto slov uchýlí: "Prokletý budeš ve městě a prokletý budeš na poli. Prokletý bude tvůj koš i tvá díže. Prokletý bude plod tvého života i plodiny tvé role, vrh tvého skotu i přírůstek tvého bravu. Prokletý budeš při svém vcházení a prokletý při svém vycházení. Hospodin na tebe pošle prokletí, zděšení a zmar ve všem, k čemu přiložíš ruku a co budeš dělat, dokud nebudeš zahlazen. Zanikneš rychle pro své zlé jednání, protože jsi mě opustil. Hospodin způsobí, že se tě bude držet mor, dokud s tebou neskoncuje v zemi, kterou přicházíš obsadit. Hospodin tě bude bít úbytěmi a zimnicí, palčivou horečkou, mečem, obilnou rzí a snětí; ty tě budou pronásledovat, dokud nezanikneš."
Možná si ten náhodný český čtenář řekl, že se nenechá k dodržování nějakých Božích příkazů donucovat hrůzou z tak děsivé pomsty z nebes a že mu takové vydírání ze strany nebeského totalitního diktátora není sympatické a že je nepovažuje za zdroj inspirace pro sebe jako současného občana demokratické země. A podle míry vzdělání, jíž mu elita české společnosti poskytla, hledá jinde.
Některý z těchto náhodných čtenářů byl ještě trpělivý a řekl, že se podívá do té zvláštní knihy podrobněji a nalistoval si o pár stránek zpátky v knize Deuteronomium její 2. kapitolu a našel tam zprávu, že Hospodin Izraelcům vydal Síchona a jeho zemi a že vyhubili každé jeho město jako klaté, muže, ženy i děti; nenechali nikoho vyváznout. Jen dobytek a kořist z měst, která dobyli, si ponechali jako lup. Podobné inspirace najde v dalších biblických knihách, např. Jozue a Soudců. Nejdojde k závěru, že by tyto genocidy z Božího pověření včetně vraždění nemluvňat byly tím, co by ho jako zdravě skeptického Čecha přesvědčilo. Nenašel tam ty pravé hodnoty, které právem chválí pan senátor a kazatel.
Zdeněk Bárta píše, že za dva tisíce let křesťanské éry se vytvořila civilizace, která přinesla takové skutečnosti jako je demokratické spravování společnosti, konstitucionalismus, základní lidská práva, rovnost všech, sociální stát, absolutní zákazy jakékoliv diskriminace a jen zapomněl dodat, že všechny tyto zásady se prosadily proti mentalitě náboženských válek a inkvizic, a to inkvizic kteréhokoli konfesního zabarvení. Že se uplatnily jen díky osvícenské distanci od křesťanství, resp. díky jeho zásadnímu přehodnocení.
Někde se dodnes tato osvícensky ražená lidská a občanská práva uplatňují se souhlasem křesťanů, ale v mnoha případech dodnes proti jejich mínění. Dodnes daleko největší z křesťanských církví reprezentujíci se svou miliardou členů polovinu křesťanstva, je spravována nedemokraticky, její právo má feudální a autoritativní charakter. Je to mocenská pyramida a na její špičce sedí absolutní, neomylný monarcha s přímou a plnou mocí zasáhnout na kterémkoli místě. Dodnes ve velké části křesťanstva není respektována rovnost mužů a žen. Dodnes jsou u velké většiny křesťanů diskriminovány sexuální minority, které nikomu neubližují.
Vím, že autor sloupku patří k církvi, jíž vytknout nelze, ale ani jeho konfesní okruhy se dosud přesvědčivě nevyrovnaly s krutou minulostí husitů vraždících na více místech bezbranné řeholníky a řeholníky a také "své" kacíře, např. adamity, s krutostí luteránů (kteří pálili čarodějnice ještě 150 let poté, co s tím římští katolíci přestali) a kalvinistů (kteří stejně upalovali a věznili názorové protivníky).
Podle tohoto všeho a nejen podle děsivě krutých biblických textů lidé křesťanskou nabídku společnosti posuzují. Třeba to nečiní všichni s akademickou akribií, možná některým stačí odhad, předpoklad, tušení, ale odvolávat se dnes, r. 2010 v této souvislosti na komunistickou ateistickou propagandu je zcela out of date. Možná už skoro polovina populace, který tuto propagandu nezažila, prostě jen zvažuje v pluralitě vehementně předkládaných misijních nabídek, co je podnětem a co ne. A možná tito naši krajané chtějí přijmout nějaký podnět, možná jim nestačí mělký pozitivismus a pouhá etická horizontála. Ale zatím jsme je, pane kolego a bratře, nepřesvědčili.
Nezlobte se, prosím, kolego Bárto, na českého člověka a na jeho soudnost a zkuste mu ukázat vlídnější tvář evangelia. Přestaňte Vy a Vaši kolegové své spoluobčany mentorovat, vezměte je vážně, podívejte se, co je může trápit, co jim reálně nabízejí křesťanské církve a jejich členové, jakou kulturu, jakou politiku, jakou inspiraci pro mravní zápasy pro ně mají. Možná dojdete k závěru, že relativní odkřesťanštění české populace není vinou těch druhých a že by něco ze své strany měli udělat ti, kdo se o vliv na české veřejné dění hlásí a zlobí se, že nejsou akceptováni.