Myslíme na všední den každého člověka
Lubomír ZaorálekV současné krizové situaci se jako nejúspěšnější model ukazuje sociálně a ekologicky orientované tržní hospodářství, které kombinuje vysokou ekonomickou výkonnost se sociální ochranou, citlivým přístupem k životnímu prostředí a úsilím o rovnost šancí.
Máme vládu, kterou nezajímají každodenní lidské starosti. Její politikou jsou poplatky za všechno, kam se podíváš, jenom samé poplatky. Vše je stále dražší a stále hůře dostupné. Zdražuje bydlení, energie, potraviny, léky. Nevypadá to, že si z toho některý ministr dělá těžkou hlavu. Současnou vládu ani nenapadne, aby šlápla na krk všem těm mocným koncernům, které u nás realizují obrovské zisky — mobilním operátorům, vodárenským monopolům, energetickým gigantům apod.
Zajímá vládu, jaká je kvalita zboží, které nakupujeme? Trápí vládu, že je trh zaplaven nekvalitními potravinami a nabídkou podřadných služeb? Jak to, že jí nevadí, že je běžný spotřebitel klamán a okrádán neseriozními nabídkami či zavádějícími reklamami? To vše je zřejmě příliš přízemní. Stejně přízemní je zabývat se tím, v jakých podmínkách lidé pracují v supermarketech. Ochrana pracovních podmínek a zdraví — to po nás přece nežádejte! Když se ministra zdravotnictví ptali, co říká na špatnou zdravotní úroveň populace v jednom z moravských krajů, tak pouze odtušil, že na vině je nízká vzdělanost, pití alkoholu a kouření. Prostě: Můžete si za to sami! O špatném životním prostředí ani slovo.