Vážený pane ministře,

iniciativa Za svobodné vysoké školy sleduje se znepokojením stav vysokého školství v naší zemi. Tato vláda plánuje další škrty v rezortu školství a rozhodla se zásadně proměnit fungování vysokých škol. Plánované změny vážně ohrožují akademické svobody potlačováním nezávislosti vysokých škol a zaváděním deformujících tržních principů. Připomínky a námitky vysokoškolských reprezentací nebyly respektovány a nesouhlasné projevy se setkávaly pouze s arogancí bývalého ministra. Vážíme si Vašeho zájmu o změnu přístupu v projednávání zamýšlených kroků ze strany ministerstva. Situace kolem vysokoškolské politiky je však přinejmenším nejasná. Proto se na Vás obracíme otevřeným dopisem s několika otázkami.

Vaše dosavadní vyjádření vyvolávají dojem, že se Vámi plánovaná vysokoškolská „reforma“ ve svém kurzu nijak neodchýlí od původních principů. Deklarované zavedení zápisného namísto kritizovaného školného je zde jedinou faktickou a dosud známou „změnou“. Posun v rétorice však nijak nevyvrací dosud předložené argumenty pro zpoplatňování studia na veřejných vysokých školách, jež odmítáme nejen na základě katastrofálních zahraničních zkušeností, ale také vzhledem k našim představám o charakteru společnosti, v níž budeme žít. Sebecitlivější zavedení finanční spoluúčasti omezí méně majetným šance studovat, zavede tržní logiku do vzdělávání a zároveň nijak nevyřeší dlouhodobě nejpalčivější problém, jímž je financování vysokých škol.

Zápisné zastínilo další témata důležitá pro budoucnost vysokého školství. Podle výhledu státního rozpočtu na další roky se má dále snižovat státní příspěvek na vzdělávací činnost. Už dnes se však Česká republika se svými výdaji na školství ocitá na samém chvostu mezi zeměmi EU i OECD. Chybějící finance jsou však základní strukturní problém, který zavádění poplatků jakéhokoli druhu nevyřeší, ale naopak prohloubí. Dalšímu propadu v kvalitě poskytovaného vzdělání a následnému společenskému úpadku může být zabráněno jedině tehdy, pokud se školství stane zásadní politickou a rozpočtovou prioritou. To znamená, že bude upuštěno od veškerých škrtů v rezortu školství a nastoleno udržitelné financování, které se bude rovnat alespoň evropskému průměru. Jinak se jen těžko vyhneme růstu závislosti vysokých škol na privátním sektoru a postupné ztrátě jejich autonomie. Obáváme se, že současný politický kurz, nastavený „reformními“ návrhy, vede ke kradmé privatizaci vysokého školství a dalšímu ekonomickému podvyživení celého rezortu.