Vážený pane ministře,

iniciativa Za svobodné vysoké školy sleduje se znepokojením stav vysokého školství v naší zemi. Tato vláda plánuje další škrty v rezortu školství a rozhodla se zásadně proměnit fungování vysokých škol. Plánované změny vážně ohrožují akademické svobody potlačováním nezávislosti vysokých škol a zaváděním deformujících tržních principů. Připomínky a námitky vysokoškolských reprezentací nebyly respektovány a nesouhlasné projevy se setkávaly pouze s arogancí bývalého ministra. Vážíme si Vašeho zájmu o změnu přístupu v projednávání zamýšlených kroků ze strany ministerstva. Situace kolem vysokoškolské politiky je však přinejmenším nejasná. Proto se na Vás obracíme otevřeným dopisem s několika otázkami.

Vaše dosavadní vyjádření vyvolávají dojem, že se Vámi plánovaná vysokoškolská „reforma“ ve svém kurzu nijak neodchýlí od původních principů. Deklarované zavedení zápisného namísto kritizovaného školného je zde jedinou faktickou a dosud známou „změnou“. Posun v rétorice však nijak nevyvrací dosud předložené argumenty pro zpoplatňování studia na veřejných vysokých školách, jež odmítáme nejen na základě katastrofálních zahraničních zkušeností, ale také vzhledem k našim představám o charakteru společnosti, v níž budeme žít. Sebecitlivější zavedení finanční spoluúčasti omezí méně majetným šance studovat, zavede tržní logiku do vzdělávání a zároveň nijak nevyřeší dlouhodobě nejpalčivější problém, jímž je financování vysokých škol.

Zápisné zastínilo další témata důležitá pro budoucnost vysokého školství. Podle výhledu státního rozpočtu na další roky se má dále snižovat státní příspěvek na vzdělávací činnost. Už dnes se však Česká republika se svými výdaji na školství ocitá na samém chvostu mezi zeměmi EU i OECD. Chybějící finance jsou však základní strukturní problém, který zavádění poplatků jakéhokoli druhu nevyřeší, ale naopak prohloubí. Dalšímu propadu v kvalitě poskytovaného vzdělání a následnému společenskému úpadku může být zabráněno jedině tehdy, pokud se školství stane zásadní politickou a rozpočtovou prioritou. To znamená, že bude upuštěno od veškerých škrtů v rezortu školství a nastoleno udržitelné financování, které se bude rovnat alespoň evropskému průměru. Jinak se jen těžko vyhneme růstu závislosti vysokých škol na privátním sektoru a postupné ztrátě jejich autonomie. Obáváme se, že současný politický kurz, nastavený „reformními“ návrhy, vede ke kradmé privatizaci vysokého školství a dalšímu ekonomickému podvyživení celého rezortu.

Žádáme Vás proto o zodpovězení deseti otázek, které považujeme za zásadní pro budoucnost našeho školství. Věříme, že Vás tyto otázky zaměstnávají stejně jako nás, a doufáme v jejich brzké zodpovězení.

1. Jste zastáncem přímé platby za studium. Jaké jsou dle Vašeho názoru hlavní výhody zavedení zápisného oproti stávajícímu stavu?

2. Zahraniční zkušenosti ukazují, že zavedení platby vede k řadě negativních sociálních dopadů. Český vzdělávací systém se navíc vyznačuje nerovností v přístupu ke vzdělání již nyní. Náklady na život studenta se blíží 10 000 Kč měsíčně, což znamená, že většina studentů musí při studiu nějakým způsobem pracovat. V anglosaském světě se hovoří o ztracené generaci, která byla nucena vyhlásit osobní bankrot pro neschopnost splácet své půjčky (vzhledem k nemožnosti adekvátního pracovního uplatnění). Objem půjček je nadto natolik značný, že se hovoří o vzdělávací bublině, nikoli nepodobné té hypoteční, jež vyvolala aktuální hospodářskou krizi. Jsou studentské půjčky poskytované komerčními bankami vhodným způsobem, jak zajistit finanční pomoc studentům? Pokud ano, z jakého důvodu; pokud ne, jak by měla dle Vašeho názoru finanční pomoc studentům vypadat?

3. Česko se řadí mezi země s nejnižšími veřejnými výdaji na vysoké školství a vzdělávání obecně mezi tzv. vyspělými zeměmi (v roce 2010 0,54 % HDP, průměr OECD cca 1,5 %). Mnozí akademici považují aktuální stav za alarmující, dlouhodobě podfinancovaný sektor ohrožuje vlastní fungování školství. Jak lze za takových okolností ospravedlnit plánované škrty ve výši pěti miliard podle výhledu státního rozpočtu, které by neutěšenou finanční situaci vysokých škol ještě zhoršily?

4. Považujete současnou formulaci věcných záměrů zákonů o vysokých školách a o finanční pomoci studentů za dostatečnou pro vypracování paragrafového znění a jeho předložení do poslanecké sněmovny? První záměr zákona obsahuje např. institut rady veřejné vysoké školy, který byl kritizován pro hrozící politické zneužívání. Souhlasíte se zavedením tohoto institutu ve znění dotyčného záměru?

5. V akademických senátech má být dle „reformy“ omezeno zastoupení studentů. Jak vnímáte tuto zamýšlenou úpravu?

6. Vedle studentů a akademických pracovníků jsou součástí vysokého školství také neakademičtí pracovníci, jimž není vyhrazena žádná platforma. Plánujete během svého mandátu věnovat tomuto tématu pozornost?

7. Obavy provázejí převod docentských a profesorských titulů na funkční místa. Takový systém může vést k vytváření podmínek pro vznik „akademické mafie“, kdy o obsazení funkčních míst rozhoduje spíše kvalita osobních konexí než kvalita akademické práce. Jaký je Váš názor?

8. V souvislosti s kvalitou vysokého školství se zpravidla zapomíná na problematiku soukromých vysokých škol; zejména na skutečnost, že tyto nejsou dostatečně právně regulovány. Jaký bude Váš postup v této oblasti?

9. Součástí evaluace vysokých škol má být nahrazení Akreditační komise soukromou agenturou či jejich větším počtem. Souhlasíte s touto změnou? Na základě jakých informací lze tvrdit, že soukromá agentura bude moci lépe posoudit činnost vysokých škol než současná Akreditační komise?

10. Aktuálnímu systému evaluace vědeckých výzkumů se přezdívá „kafemlejnek“. Zvýhodňuje spíše kvantitu nad kvalitou, aplikace a inovace nad základním výzkumem. Situace je nejvíce tristní zejména ve společenskovědních a humanitních oborech. Zamýšlíte stávající diskriminační systém nějakým způsobem korigovat?