Politilog Jaroslav Šabata a šéfredaktor Deníku Referendum Jakub Patočka jsou autory výzvy Dienstbier For President na podporu nominace Jiřího Dienstbiera do role prezidentského kandidáta ČSSD, kterou podepsaly čtyři desítky lidí.

„Všechny důvody lze proto shrnout jednou větou: sociální demokrat Jiří Dienstbier má všechny předpoklady, aby se stal symbolem koalice usilující o zásadní demokratickou obnovu české státnosti a české politiky vůbec,“ píše se ve výzvě, kterou podepsal mj. Jan Keller, Erazim Kohák, Ivan Štampach, Ilona Švihlíková, Jiří Šteg, Karel Vachek a celá řada osobností z autorského okruhu Deníku Referendum.

Již počátkem týdne třicet předních českých vysokoškolských pedagogů a další veřejně činných osobností spolupracujících s Masarykovou demokratickou akademií podepsalo prohlášení na podporu prezidentské kandidatury Jiřího Dienstbiera.

Okruh signatářů se částečně překrývá, mezi signatáři výzvy MDA jsou i špičkoví představitelé ČSSD, mj. místopředsedkyně Senátu PČR Alena Gajdůšková, předseda senátorského klubu ČSSD Petr Vícha či expremiér a ředitel Masarykovy demokratické akademie Vladimír Špidla.

Signatáři se v prohlášení vymezují proti „oslabování a zatracování politiky“ coby nástroje řízení společnosti. Vazbu mezi občany a státem podle nich oslabuje i vláda, u níž lidé, které svými kroky poškodila „marně hledají zastání“.

Podle signatářů prohlášení je tato situace příležitostí ke zvolení prezidenta, „který bude spjat se silným, sociálně orientovaným politickým proudem. Pro kandidáta z řad ČSSD,“ a to Jiřího Dienstbiera.

Šabata a Patočka ve prospěch Dienstbierovy kandidatury argumentují v sedmi bodech. Je podle nich „vyostřenou alternativou vůči neoliberální pravici, s jejíž vládou právě proděláváme krajně nepříjemné zkušenosti“. A rozumí potřebě hledat principiální alternativy k „nadvládě nadnárodního kapitálu“, vůči které dnes Evropa i svět hledají principiální alternativy.

Jiří Dienstbier by se podle autorů výzvy Ústřednímu výkonnému výboru ČSSD stal symbolem generační proměny české politiky. Autoři tvrdí, že „jeho kennedyovský věk je ve skutečnosti jednou z jeho hlavních předností a výhod“. Podle autorů brněnské výzvy „potřebujeme, aby na Pražském hradě zasedl věrohodný demokrat, vedle nějž standarta s nápisem Pravda vítězí nebude vlát jako bezděčná ironie“.

Za důležitá témata pro kampaň i práci budoucího prezidenta prohlašují zvládnutí ekologické krize i vizi Evropy jako společného sociálně, ekologicky a demokraticky zařízeného domu.

„Nejzavrženíhodnější na výkonu úřadu prezidenta Václavem Klausem,“ píší autoři výzvy, je „skutečnost, že stále energičtěji prosazuje v zájmu nejrůznějších úzkoprsých a provinciálních zájmů radikální změny namířené proti Evropské unii jako takové.“ Dientsbier by se podle nich nejen v tomto případě měl stát aktivním Klausovým protikladem.

V závěru výzvy „Dienstbier For President“ pak její autoři formulují podmínky, jejichž splnění je nutné pro úspěch kandidatury výrazného politika české sociální demokracie.

„Má-li se kandidát demokratické opozice skutečně stát prezidentem,“ píší, „musí za ním stát široká občansko-politická aliance. Takový cíl musí počítat se značnými protivenstvími českého mediálně-politického provozu i ekonomických lobby. Jedná se o mocné protivníky, které lze překonat jedině tehdy, pokud se podaří spojit síly sociální demokracie, jejích přátel mezi liberály, zelenými a křesťanskými demokraty, odborů, sociálních hnutí a občanských iniciativ vzmáhajících se dnes v odporu proti vládní politice.“

Svorníkem těchto sil v jednom hnutí nemůže podle autorů výzvy být „muž bez vlastností“ typu Janů Fischera nebo Švejnara, ale právě jen výrazně profilováný politiky nejsilnější strany demokratické levice.

To si v nějaké podobě zjevně uvědomuje i předseda ČSSD Bohuslav Sobotka, když se ve svém dopisu členům otevřeně vyzývá k nominaci Jiřího Dienstbiera do prezidentské volby a píše, že „bude jasně levicovým kandidátem, přijatelným i pro středové voliče“.

Sobotka se vyslovuje i proti snaze, která je v části ČSSD zjevná, a to odložit z vnitrostranických důvodů nominaci prezidentského kandidáta alespoň o několik týdnů. Hlasy, které po pondělním zatčení středočeského hejtmana Davida Ratha mohou ještě posílit, „ukazovaly vnitří slabost a zvyšovaly riziko rozhádání strany“.