„…V paměti zůstává především jako člověk, jenž vlastní skromností, noblesou a laskavým humorem dokázal kultivovat své okolí,“ čteme v jednom z průvodních textů. Milan Slavický (7.5.1947 — 18.8.2009) pocházel z hudební rodiny (otcem byl skladatel Klement Slavický). Studoval hudební vědu na Univerzitě Karlově v Praze a kompozici u Jana Kapra na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Pokračoval následně v postgraduálním studiu hudební teorie u Karla Janečka a Karla Risingera v Praze.

Jeho skladby byly prováděny kromě domácích pódií také hojně v zahraničí, psal hudbu na objednávku mezinárodních festivalů. Od počátku devadesátých let pedagogicky působil na hudební vědě na Filozofické fakultě UK, vyučoval hudební režii na Filmové a televizní fakultě AMU a skladbu na Hudební fakultě AMU. V roli hudebního režiséra realizoval přes 550 nahrávek (pro Supraphon, Panton, EMI, Sony Classic a mnoho dalších).

Toto životní putování představuje výstava na třech úrovních. Seznamuje návštěvníky se Slavického činností profesní (pedagogickou, muzikologickou, hudebně režisérskou), dále na úrovni životopisné, kdy je průvodní slovo autorů obohaceno o citace z nedokončených Slavického pamětí. A v neposlední řadě je prezentována Slavického skladatelská tvorba. Můžeme tak nahlédnout do kompozičních principů užitých ve skladbách Requiem (2000-2001), Porta coeli (1991) a Cesta srdce (1978), k nimž (a ještě k několika dalším) jsou připraveny i hudební ukázky.

V autorském kolektivu na výstavě spolupracovali muzikologové, z nichž někteří jsou zároveň skladateli, Jan Baťa, Petr Daněk, Jaromír Havlík, Petr Kadlec, Michal Rataj, Miroslav Srnka a Slavického syn Tomáš.

Životem a dílem výjimečného skladatele a člověka můžete procházet na Filozofické fakultě v Praze až do 31. srpna. Pak se výstava přesune na Pražskou konzervatoř a v říjnu překročí řeku a bude k vidění na místě skladatelova druhého pedagogického působení na Hudební fakultě AMU.