Na ministerstvo školství nastupuje nový ministr, Petr Fiala. Profesor. Všichni mlaskají. Dokonce i opozice. Konečně odborník! Kdo ví, zdali nebudou v tomto případě uspokojeni také iniciátoři Holešovské výzvy, kteří po vládě odborníků volají za doprovodu mohutného chorálu Ktož sú boží bojovníci.

V Týdnu se vyjádřil i bývalý ministr školství Josef Dobeš. Také on je spokojen. „Je to pravicový člověk,“ řekl o novém ministrovi. A myslel to jako kompliment. Některými Dobeš proslul. Třeba Bátora byl „svědomitý katolík a národovec“. Taky trošku antisemita, ale to už tak nějak k českému národovectví patří. Přinejmenším od 19. století. To zas Dobešovi tolik nevadilo.

Josef Dobeš se také zamyslel. No opravdu! Nad tím, jak nový ministr, který „může ve všech reformách pokročit“, pohne jednáním s „levicovou až komunistickou Karlovou univerzitou“.

Až si ten rozhovor přečtou studenti UK, také se třeba zamyslí. Nad sebou. Nebo nad Dobešem. Nebo nad novým ministrem. A mohou si třeba položit i otázku. Možná hned několik otázek.

Někteří se možná zamyslí, jestli není divné házet do volební urny hlasy TOP 09, když je člověk vlastně komunistou. Někteří se třeba zaleknou a vzpomenou si, že to té TOPce přece jen hodili, a tak by zas měli začít držet hubu a krok, připadat si s podřimujícím a (když procitne) žoviálním strejdou Karlem „in“ a trochu se zklidnit. Aspoň na týden. A začít považovat školné a privatizaci univerzit za skvělý nápad. Anebo by mohli třeba pochopit podstatu staré obehrané mantry, která se v téhle zemi praktikuje už dvacet let: kdo se vyjádří kriticky, nebo se dokonce aspoň na chvíli postaví proti stále tupějšímu a bezohlednějšímu establishmentu, který je stále tržně fundamentalističtější, je hnedle obviněn z komunismu nebo ze snahy vrátit nás před listopad 89. Trochu groteskně jakoby byl dneska už komunistou každý, kdo je aspoň trochu nalevo od Petra Nečase.