V ČR vznikly po roce 1989 stovky neziskových organizací, jejichž posláním je vyrovnávání postavení mezi lidmi se zdravotním postižením a lidmi bez postižení. Tím měla být napravena křivda těmto lidem, o kterých se v minulém režimu nemělo příliš psát ani hovořit. Čas však oponou trhnul. Stát, který si zakládá na demokratických prozápadních principech, připravuje v duchu „volného trhu“ novelu o zaměstnanosti, která ve svém důsledku může znamenat pro tyto organizace nedozírné důsledky. Připomeňme, že v současné době je v České republice počet osob se zdravotním postižením, dle oficiálních údajů, přibližně 508 tisíc. Z toho je 468 tisíc osob invalidních a čtyřicet tisíc osob zdravotně znevýhodněných. A tato čísla nejsou ještě konečná…

V rozsáhlém fasciklu pod názvem: Věcné zadání — novela zákona o zaměstnanosti je množství paragrafů, odkazů na ně. Vše vyjádřeno suchou právnickou řečí, jež je někde až těžko srozumitelná. Když jsem nechal tento materiál posoudit některými účastníky, zastupujících neziskové organizace v  ČR, jejich názor byl značně kritický. Touto novelou — znělo unisono - se vracíme do dávných dob, kdy lidé zdravotně postižení, byli zavíráni v ústavech nebo byli nuceni být doma. V případě jejího schválení, může být zaděláno na velké problémy, říká Jitka Fučíková, jednatelka Občanského sdružení Život bez bariér se sídlem v Nové Pace.

Krátké představení

Občanské sdružení Život bez bariér (dále ŽBB) bylo založeno v roce 2004 s posláním usilovat o naplňování potřeb lidí se zdravotním postižením. V současné době má devětačtyřicet zaměstnanců z toho třiatřicet se zdravotním postižením. Roční obrat této organizace je zhruba osm milionů korun. Jeho cílem je vytvoření komplexního centra pro sociální a doplňkové služby v areálu bývalé nemocnice v Nové Pace.

ŽBB za dobu své existence si získalo značný kredit v ČR i v zahraničí, kde spolupracuje s řadou obdobných organizací v řadě evropských zemí. V současné době zajišťují a provádějí odborné sociální služby, sociální rehabilitaci a denní stacionář. Služby poskytované zhruba jedné stovce klientů jsou poskytovány bezplatně s výjimkou denního stacionáře. Na rekonstrukci tohoto objektu získali dotaci z MPSV, Města Nová Paka, od stálých sponzorů a přispěvovatelů. Finanční prostředky na služby získávají z dotací MPSV, Královéhradeckého kraje, ze strukturálních fondů a část od uživatelů služby denního stacionáře. Součástí o.s. ŽBB je i chráněná dílna — keramická a  tkalcovská v níž zaměstnanci — 20 lidí se zdravotním postižením vyrábějí upomínkové a dárkové předměty z pedigu, keramiky, ručního papíru a pod. pod dohledem dvou mistrových a dvou asistentů. Zaměstnanci chráněné dílny dojíždějí denně až čtyřicet kilometrů, protože nikde v kraji se tento druh činnosti neprovádí. Objekt je plně bezbariérový, zrekonstruovaný z dotace MPSV, města Nové Paky a z darů firem. Obdobně tak vybavení a zařízení chráněné dílny je nakoupeno díky příspěvku podle §75 zákona o  zaměstnanosti a to na vytvoření chráněných pracovních míst.

V případě realizace zmíněné novely zákona o zaměstnanosti bude mít na taková zařízení, jakým jsme my, obrovský negativní až likvidační dopad, konstatuje Jitka Fučíková. Vzniknou totiž finanční ztráty přímé i nepřímé, což zřejmě někdo z odpovědných pracovníků ministerstva vůbec nedomýšlí. Ale konkrétně, v našem případu hrozí v důsledku nedostatku finančních prostředků propuštění 20 zdravotně postižených zaměstnanců, pět zaměstnanců bez zdravotního omezení, kteří se starají o pracovníky se zdravotním handicapem. V důsledku toho budeme nuceni ukončit provoz chráněné dílny. Zůstane zde zařízení téměř za sedm set tisíc. korun hrazené z ÚP, objekt byl opraven z investiční dotace MPSV za jeden milion tři sta tisíc korun, z dotace města Nová Paka za tři sta tisíc. korun a ostatních finančních prostředků, včetně vlastních za jeden milion korun. Když jej nebudeme moci využít, budeme jej muset vrátit majiteli — tedy městu Nová Paka. Přitom veškeré náklady na opravy byly hrazeny sdružením.

To zdaleka není vše. Když nesplníme udržitelnost projektu ÚP, MPSV hrozí nám vrácení prostředků na vytvoření nových pracovních míst, za pořízení zařízení pro výrobu a za zhodnocení majetku — v celkové částce cca dva mil. korun. To se týká „jen“ chráněné dílny. Ovšem dopad novelizace bude na celé o.s. Život bez bariér. Jako zaměstnavatel nebudeme mít dostatek finančních prostředků na vyplacení odstupného propuštěným zaměstnancům zhruba ve výši 300 tis. korun. Pokud nebudeme platit závazky, hrozí nám, že nezískáme potvrzení bezdlužnosti. Tím v budoucnu nedosáhneme na žádné dotace od státu, kraje, obce a bude tak narušena celá struktura sdružení. K tomu je třeba dodat, že v rámci strukturálních fondů byla opravena v letech 2010 — 2011 budova v částce třicet milionů korun za předpokladu plynoucího závazku udržitelnosti a to po dobu pět let. Státu je to lhostejné?

Na splátky byl v roce 2006 zakoupen od Královéhradeckého kraje areál bývalé nemocnice pro vytvoření komplexního centra pro postižené. V současné době je vypsáno na největší z objektů výběrové řízení na  projektovou dokumentaci. Co nastane v případě nedostatků finančních prostředků, bude — li sdružení nuceno ukončit svoji činnost?

Ve výčtu je možno pokračovat, ale to podstatné je, že dopad to bude mít i na samotné zaměstnance. Díky zaměstnání a výdělku si naši lidé z chráněné dílny našli vlastní bydlení, integrovali se do společnosti. K tomu mají možnost a také toho využívají různé formy bezplatného vzdělávání po zaměstnání, mohou využívat kulturní a sportovní programy organizované sdružením , bezplatně využívají odborné sociální poradenství, půjčovnu kompenzačních pomůcek další sociální služby. Vlivem působení kolektivu a seberealizace se zlepšil jejich psychický stav, našli si nové přátele. Po novele zákona, pokud by došlo k propuštění ze zaměstnání bude jejich příjmem pouze invalidní důchod (PID cca osm a  ČID pět tisíc korun a ZPS bez nároku na invalidní důchod), většina nebude mít na zaplacení základních nutných výdajů nájemné bytu, provozní náklady, léky, doprava apod. Kam to povede?

Lidé se ZPS nepobírají žádný důchod. Zde je situace ještě složitější. Pro pracovní proces — zvlášť v současné době — nemají reálnou šanci sehnat přijatelné místo u velkých i menších společností, firem protože musejí pracovat někteří v bezbariérovém prostředí za zvlášť mimořádných podmínek. Nemají ani takovou produktivitu práce jako lidé bez omezení. A dokonce bez dohledu nejsou většinou ani schopni samostatně pracovat.

A kruh se uzavírá

Většina z propuštěných zaměstnanců se přihlásí na úřad práce, kde budou žádat o podporu v zaměstnanosti. Valná část z nich se ocitne v životní nouzi a budou nuceni využít veškeré možné příspěvky od státu — pokud na ně „dosáhnou“. A tak s přijatou novelou o zaměstnanosti se paradoxně zvýší nezaměstnanost jak zdravotně postižených, tak i lidí bez zdravotního omezení, kdy většina zaměstnavatelů chráněných dílen bude nucena ukončit svoji činnost. A státu opět přibudou další výdaje…

O názor k této situaci jsem požádal poslankyni Ing. Vladimíru Lesenskou, (ČSSD) členku výboru pro sociální politiku. Stát by si měl uvědomit, že nelze tuto sociální oblast „odříznout“ jenom tím, že to není byznys a že ne vše půjde vyřešit sociálním podnikáním. K dnešnímu dni MPSV neříká, co se stane s pracovními místy bývalých chráněných dílen, která neustojí přechod na chráněná pracovní místa. I zde v „podhradí“ žijí lidé, kteří mají nárok na důstojný život, jak o tom hovoří Ústava naší republiky.

Schválená novela, její realizace, může znamenat pro tyto zdravotně postižené občany pád až na společenské dno. A to v České republice, která se tak holedbá lidskými právy. Ve vědomí této situace proto usilujeme spolu s  ustavenou Chartou sociálního podnikání (Asociace zaměstnavatelů zdravotně postižených ČR, Svaz českých a moravských výrobních družstev a Nadační fond pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením) o možný dialog s vládou, protože důsledky — viz příklad této jedné z mnoha neziskovek - mohou být hrozivé.