Nejsou lidi?
Pavel KopeckýNa demonstrace chodí málo lidí, přestože se jich s vládní politikou neztotožňuje mnohem více. Samy pouliční protesty proti současné vládě ovšem nemohou uspět.
Za minulého režimu vznikla přehršle vtipů na téma, že v té a té profesi „nejsou lidi“. Vztahovalo se to třeba na dva trpaslíky potkávající v temném lese ztracenou Sněhurku. Dvacet dva let od Listopadu 1989 se věc týká naneštěstí (a už bez žertů) odvahy veřejně vyjádřit svůj postoj. Což se mi zdá dost otřesné, hodné oné populární žurnalistické přezdívky „ovčanství“. Řada občanů si dnes kupříkladu právem naříká, jak málo Čechů a Moravanů přicházívá na protivládní demonstrace, kde jsou obvykle hájeny jejich bytostné zájmy. Včetně obecného práva na důstojný život.
Neházejme však flintu do obilí. Ačkoli u nás většině sdělovacích prostředků „tluče srdíčko“ napravo, nezřídka poblíž „šetření bez ohledu na cenu“ a vlivné redakce tudíž „deformám“ Nečasovy vlády kryjí záda, veřejné mínění nestagnuje. Naštěstí roste zástup obyvatel, jimž je solí v očích panování ODS, TOP 09 a VV-VBárty. Trojkoalice míchající nepředstavitelný amatérismus s korupčními skandály a nutkáním honem honem zprivatizovat poslední zbytky toho, co se u nás ještě zesoukromnit nestihlo. Zejména sociální péči (ministr Drábek) a vysoké školství (ministr Dobeš).
Malou část zmíněného zástupu nespokojených vídáme poslední dny na náměstích a v ulicích velkých měst, kde se lidé spontánně srocují, aby otevřeně vyjádřili svůj politický názor. Zásadní je, že demonstranti představují různé společenské skupiny, jež už nechtějí planě nadávat v pohostinstvích anebo na facebooku. To ale, přiznejme si, ke změnám nepostačí.
Mýlí se třeba komentátor Bohumil Pečinka, prohlašuje-li, že nevidí smysl v tom, když parlamentní opozice podává protestujícím pomocnou ruku. Při aroganci stávající vlády, navíc bez nosného programu a cíle nebo oproštěni od spojení s mnoha dalšími segmenty naší společnosti nemohou nespokojenci v ulicích uspět. Proti špatné vládě nebo zájmům demagogů.
Na to upozorňuje britský historik Tony Judt, který v knize "Zemi se daří špatně" líčí pozadí současné krize, na kterém se rýsuje i české prostředí.
°Příčinu krize, kult trhu chápe jako boj proti všemu závislému na masovému konsensu, jako výrazu extrémní nedůvěry elity vůči demokratické politice, která ve své konsekvenci vede k dnešní globální krizi podceněním role státu jak v hospodářské teorii tak praxi.
°Následky krize vidí v poklesu civilní angažovanosti, nárůstu nerovnosti a tím oslabení demokratické kontroly moci.
°Původ krize vysvětluje Judt v kapitole „Pomsta Rakušanů“ - pro nás sousedy - extra poučně:
Na počátku stáli ekonomové Vídeňské školy – Hayek, Schumpeter, von Mises - kteří v americké emigraci zpracovali své traumatické zkušenosti s rozpadem demokratického státního uspořádání do teorie, která od osumdesátých let ovládá euroatlantickou civilizaci. Jejich rakouské/středoevropské zkušenosti je přivedli ke skálopevnému předvědčení, že nadměrně dominantní stát vede nezadržitelně k totalitarismu a svobodný trh naopak vytváří prostředí neustále nových kompromisů, za kterých menšiny i jedinci uzavírají dohody a tím trvale vytváří pevnou společenskou kooperaci. Široký demokratický konzens – tedy vliv státu tak dostává druhotný význam.
To byla podstata nauky, kterou vyvodili na základě lekce svých zavržení hodných rakouskoevropských zkušeností. Po několika desetiletích se tak zásluhou svých intelektuálních potomků – Chicago Boys – stali intelektuálními původci dnešní krize.
Takováto nauka vystavená na exaktní ekonomii končí ve své konsekvenci v eliterním myšlením, které se na masovosti koncipovaný demokratický režim příčí. Ústí do absolutizace rozdílu mezi vyšší a nižší kulturou, do stavu znemožňující schopnost konzensu – umění integrace širokých vrstev – a tím do stavu oslabující, ba znemožňující demokratické vědomí. Jde o chorobně elitérní postoj, kterým dnes trpím i já masový občan, zcela vystrnaděn - desintegrován z politické scény.
Lidi by byli, ale neumí a nechtějí umět demokracii.
Pomyslel jsem si.