Petr Zídek v hlavním článku přílohy Orientace popisuje Příběh jedné vyhaslé vášně. Onou vášní je míněna sto padesát let stará myšlenka sokolská, u jejíchž počátků stáli dva... dnes by se - podle etnického původu a mateřského jazyka - řeklo Němci, Heinrich Fügner a Friedrich Tiersch, známější pod jmény, která později přijali spolu s českou identitou: Jindřich Fügner a Miroslav Tyrš. Z nejednoduchých dějin „spolku, který ovlivnil české dějiny jako žádný jiný" se zastavme u roku 1948. Tam by se jistě hodilo doplnit aspoň odstavec navíc, protože bez něj se dozvíme jen to, že nová vláda po únorovém převratu „se spokojila s výměnou starosty Sokola". Po sletu, který se konal na přelomu června a července a který se stal velkou protikomunistickou manifestací, bylo „do listopadu 1948 ze Sokola vyloučeno jedenáct a půl tisíce osob a patnáct set dalších zbaveno funkcí". Soudím, že něco takového bylo při tradičně demokratickém a decentralizovaném uspořádání onoho spolku možné, jen pokud komunistická moc byla zasáhla daleko silněji a jaksi šířeji než jen pouhou „výměnou starosty".