V Haiti začal masivní odchod tisíců obětí zemětřesení z města na venkov. Na venkově, který nebyl tak silně poškozen zemětřesením, budou mít dostupnější jídlo a také přístřešky.

Ve městech musí žít na dlažbě v provizorních přístřešcích z fólie, deky, kartonu nebo kusů trosek. Lékaři bez hranic varují, že se zde brzy rozšíří průjem, infekce dýchacích cest a další nemoci spojené s nedostatečnou hygienou.

Na některých místech ve městě se shromažďují lidé, kteří čekají, až je autobusy bezplatně odvezou do oblastí mimo města. Vláda plánuje vytvořit uprchlické vesnice, které by mohly pojmout až deset tisíc přeživších.

Guardian popsal jako příklad za všechny situaci jednadvacetileté studentky Geffard Guilenové, jedné z davu lidí čekajících na autobusy. Geffard čeká ve frontě na autobus do Jacmel, což je město z devatenáctého století, které bylo také silně postiženo zemětřesením. Rodinní příslušníci Guilenové ale nežijí přímo v něm, nýbrž na jeho okraji. Guilenová tam získá možnost spát v posteli a získat vlastní potraviny z malého rodinného pozemku.

„Kdybych zůstala tady, nemám nic. Žádné jídlo, žádnou vodu. Brzy se zde rozšíří nemoci. Není to zde bezpečné pro mé dítě. Proto jsem se rozhodla, že musím ven,“ řekla Adeline Pillarduitová, když čekala na převoz. V jedné ruce držela plnou tašku a ve druhé dvouletého syna Alexandra.

Od osmdesátých let se lidé masivně stěhovali z vesnic do měst, což zčásti zapříčinila obchodní politika Spojených států. Do země Američané dováželi levnou rýži a mnozí drobní zemědělci museli opustit svá pole a hledat práci ve městech.