Oběti na Haiti nelze přičítat jen zemětřesení
Petr SalamonZemětřesení může postihnout každou zemi. Na Haiti však pobořilo celé hlavní město i prezidentský palác a připravilo o život dvě stě tisíc obyvatel, mnohé až v důsledku neexistující péče v prvních dnech.
Zemětřesení na Haiti rozbořilo špatně postavené domy, hotely, nemocnice a dokonce i budovy místní vlády včetně prezidentského paláce. Má na svědomí mnoho lidských životů.
Ti, kteří přežili, zůstali venku na ulici, protože mají strach vrátit se do budov. „Mnozí lidé spí nebo sedí v rozvalinách, které zbyly z jejich domovů,“ řekl editor a vydavatel Haiti Times Garry Pierre-Pierre. Byly zničeny telefonní linky, Haiťané se tak nemohou dovolat svým nejbližším.
Islandský prezident Olafur Grímsson vyslal na Haiti téměř okamžitě záchranné týmy. Ty byly vybaveny třemi tunami vody, tunami nástrojů, stanů, moderních komunikačních prostředků a zařízení na čištění vody. Čína nasadila záchranáře se cvičenými psy do osmačtyřiceti hodin.
Ve středu, den po zemětřesení, agentura AP oznámila, že první kontigent pomoci Spojených států by mohl být do země doručen až v průběhu příštích několika dní. Letadlová loď Spojených států Carl Vinson dorazila po třech dnech, bez jakékoholi vybavení humanitární pomoci. Byla vybavena pouze střelami a devatenácti vrtulníky.
FEMA, agentura Spojených států pro odstraňování následků přírodních katastrof, má přitom podle Grega Palasta z Huffington Post k dispozici mobilní zdroje pitné vody, generátory, zdravotní a další potřebná zařízení, použitá již při likvidaci následků hurikánu Katrina.
Americký ministr obrany Robert Gates hájí nedostatečnou pomoc tím, že není možné zajistit její bezpečnou a efektivní distribuci.
Tragédii věnují pozornost celosvětová média. Podle názoru kanadského aktivisty Yvese Englera ale „medializace zemětřesení naprosto opomíjí tragédii sociální a politické historie na Haiti.“ Média píší, že vláda nebyla připravena na řešení situace. „To je pravda. Ale nepíší o tom, proč tomu tak bylo,“ řekl Engler.
Haiti bylo jako bohatá francouzská kolonie do počátku devatenáctého století překladištěm otroků. Sám ostrov byl ale otrokem, který se musel do svobody vykoupit. Po vyhlášení nezávislosti požadovala totiž Francie od místní vlády platbu ve výši sto padesáti milionů franků, mimo jiné jako náhradu za ztracené území.