Zemětřesení na Haiti rozbořilo špatně postavené domy, hotely, nemocnice a dokonce i budovy místní vlády včetně prezidentského paláce. Má na svědomí mnoho lidských životů.

Ti, kteří přežili, zůstali venku na ulici, protože mají strach vrátit se do budov. „Mnozí lidé spí nebo sedí v rozvalinách, které zbyly z jejich domovů,“ řekl editor a vydavatel Haiti Times Garry Pierre-Pierre. Byly zničeny telefonní linky, Haiťané se tak nemohou dovolat svým nejbližším.

Islandský prezident Olafur Grímsson vyslal na Haiti téměř okamžitě záchranné týmy. Ty byly vybaveny třemi tunami vody, tunami nástrojů, stanů, moderních komunikačních prostředků a zařízení na čištění vody. Čína nasadila záchranáře se cvičenými psy do osmačtyřiceti hodin.

Ve středu, den po zemětřesení, agentura AP oznámila, že první kontigent pomoci Spojených států by mohl být do země doručen až v průběhu příštích několika dní. Letadlová loď Spojených států Carl Vinson dorazila po třech dnech, bez jakékoholi vybavení humanitární pomoci. Byla vybavena pouze střelami a devatenácti vrtulníky.

FEMA, agentura Spojených států pro odstraňování následků přírodních katastrof, má přitom podle Grega Palasta z Huffington Post k dispozici mobilní zdroje pitné vody, generátory, zdravotní a další potřebná zařízení, použitá již při likvidaci následků hurikánu Katrina.

Americký ministr obrany Robert Gates hájí nedostatečnou pomoc tím, že není možné zajistit její bezpečnou a efektivní distribuci.

Tragédii věnují pozornost celosvětová média. Podle názoru kanadského aktivisty Yvese Englera ale „medializace zemětřesení naprosto opomíjí tragédii sociální a politické historie na Haiti.“ Média píší, že vláda nebyla připravena na řešení situace. „To je pravda. Ale nepíší o tom, proč tomu tak bylo,“ řekl Engler.

Haiti bylo jako bohatá francouzská kolonie do počátku devatenáctého století překladištěm otroků. Sám ostrov byl ale otrokem, který se musel do svobody vykoupit. Po vyhlášení nezávislosti požadovala totiž Francie od místní vlády platbu ve výši sto padesáti milionů franků, mimo jiné jako náhradu za ztracené území.

Haiti vyšlo požadavkům vstříc a začalo tuto částku Francii průběžně splácet; na to si muselo si půjčit od bank Spojených států, Francie a dalších zemí. Haiti vše splatilo až ve čtyřicátých letech.

Nyní Francie vyzvala k urychlenému zrušení zahraničního dluhu země. Nikolas Sarkozy slíbil, že se bude snažit svolat konferenci věnovanou obnově a rozvoji ostrova. Mohla by se odehrát v březnu a zúčastnit by se jí mohly také Spojené státy, Brazílie a Kanada.

Neokolonialistická politika Spojených států v druhé polovině dvacátého století dále posílila tragickou situaci na ostrově. Bílý dům prostřednictvím místních elit prosazoval na Haiti neoliberální ekonomická opatření, která mají na svědomí velkou chudobu, odlesňování půdy, zničenou inrastrukturu a v neposlední řadě slabou vládu.

Diktátoři Papa Doc Duvalier a Baby Doc Duvalier, kteří zemi vládli mezi lety 1957 až 1986, byli podporováni americkou vládou, protože představovali protiváhu ke komunistické Kubě Fidela Castra.

Baby Doc Duvalier umožnil vstup amerického kapitálu do haitské ekonomiky. Tím došlo například ke koncentraci místního zemědělství do rukou velkých farmářů, kvůli čemuž se stovky tisíce bývalých zemědělců přestěhovaly do slumů na okrajích měst.

V osmdesátých let se proti diktatuře postavily masy místních obyvatel a zvolily si za prezidenta katolického reformátora Jeana Bertranda Aristida. Ten chtěl provést pozemkovou reformu, zavést podporu rolníkům, investice do infrastruktury, začít zalesňovat, zvýšit mzdy a posílit práva zaměstnanců amerických textilních manufaktur.

V roce 1991 se stal obětí převratu, v roce 1994 se navrátil zpět do země. Tehdejší americká vláda George Bushe staršího doufala, že bude pokračovat v neoliberálním ekonomickém programu. Tomu se ale Aristide vyhnul. Během svého posledního roku ve funkci dokonce požadoval jednadvacetimiliardové reparace od Spojených států. Bílý dům v reakci uvalil na ostrov hospodářské embargo.

Po roce 2004 byl Aristide znovu svržen vojenským převratem, tentokrát již za podpory USA, a Bílý dům na ostrov instaloval loutkovou vládu Gérarda Latortue.

Ve volbách v roce 2006 byl Haiťany zvolen dřívější Aristidův spojenec René Préval. Ten byl však slabou postavou, spolupracoval s USA a nedokázal řešit rostoucí sociální krize.

Na ostrově má nyní veliký vliv Organizace spojených národů a Spojené státy. Dan Beeton ve zprávě pro Severoamerický kongres o Latinské Americe napsal, že „stabilizační mise OSN na Haiti, která byla zahájena v červnu 2004, byla spojena se zabíjením, znásilňováním a užíváním dalších forem násilí, které páchali vojáci.“

Podle Socialistworker.org Obama odpustil zemi jen část jejího dluhu. Státní rozpočet Haiti tak stále přispívá obrovskými částkami do Celoamerické rozvojové banky. Obama chce podle listu udělat z Haiti karibské středisko turismu, vystavět tam textilní manufaktury a oslabit státní kontrolu nad ekonomikou pomocí privatizace a deregulace. Součástí turistického průmyslu by měly být i ekoturismus, archeologické průzkumy a pozorování voodoo rituálů.

Randall Robinson, zakladatel organizace zaměřené na spravedlnost v Africe, Latinské Americe a Karibiku TransAfrica, řekl pro Democracy Now!: „To není druh investice, který Haiti potřebuje. Potřebuje kapitálové investice. Potřebuje se stát soběstačným, potřebuje podporu, díky které se nasytí samo.“

Bílý dům podporuje místní elitu, sponzoruje mezinárodní korporace, které využívají levné pracovní síly, oslabuje schopnost místní vlády a utlačuje veškeré politické protesty proti svému jednání.

Aristide a jeho strana jsou stále nejpopulárnější politickou silou v zemi. Aristide má ale zakázáno vrátit se do své země. Aktuálně vyjádřil svůj zájem pomáhat s  odstraňováním následků zemětřesení. Bude-li mu to umožněno, není zatím jasné.

Další informace:

Huffington post The Right Testicle of Hell: History of a Haitian Holocaust

IPS News FRANCE: Time to Pay Back Haiti

Socialist worker Catastrophe in Haiti