Hojně četný román Umberta Ecca Pražský hřbitov přesvědčivě ukazuje, jak snadno zaměnitelné jsou skupiny, které se někdo rozhodne démonizovat. Protagonista knihy, Simone Simonini, prý jediná vymyšlená postava knihy, nabízí své schopnosti falšování dokumentů a falšování skutečnosti podle okolností pro boj proti Židům, proti jezuitům nebo proti svobodným zednářům, jak se to právě hodí, nebo podle toho kdo víc zaplatí. Simoniniho srdce přece jen nejvíc tepe nenávistí k Židům a nakonec se to povedlo — Protokoly sionských mudrců začaly šířit jed.

Líní, špinaví, hloupí, brutální a krutí, nevzdělaní, zvrhlí, náchylní k alkoholu a drogám, sexuálně náruživí, vychytralí a lstiví, lháři a zbabělci — to jsou vlastnosti, které si ti, kdo se nedopracovali jiné identity a důstojnosti, než toho, že patří k nějaké tlupě, promítají do příslušníků libovolné jiné skupiny, která se právě naskytne. Vůbec nezáleží na tom, jestli jsou to zrovna Židé, Romové, Afričané, Indiáni, Eskymáci, Ukrajinci, homosexuálové, nezaměstnaní nebo bezdomovci. Jde jen o to, nalézt někoho koho lze ponižovat za účelem vlastního povýšení. Koho lze děsit za účelem překonání vlastní úzkosti. Úzkost se lépe snáší, když se promění v nenávist.

Aby projevům nenávisti nebránily nějaké přirozené nebo naučené ohledy, právě proto je třeba z budoucího cíle agrese udělat ve vlastní mysli nelidskou zrůdu, která zaslouží jakýkoli trest. Válečná a nenávistně populistická propaganda toho dovede umně využívat.