Církve a peníze II — banky a investoři

Jiří Silný

Církve by mohly část prostředků, které případně od státu při tzv. majetkovém vyrovnání dostanou, využít k založení etické banky, která by vkladatelům zaručovala, že jejich peníze podpoří sociálně, ekologicky a ekonomicky udržitelné projekty.

Co počít s penězi není tak jednoduchá otázka, jak by se mohlo zdát tomu, kdo je nemá. Když je peněz víc než se dá rozumně utratit, je třeba řešit, jak je ukládat. Hodnota peněz obvykle klesá a tak se hledají cesty jak zabránit ztrátám nebo je uložit dokonce tak, aby přinášely zisk, tím, že se zahálející peníze půjčí někomu, kdo je zrovna potřebuje. Kvůli tomu vznikly banky. V dnešní době jistě netřeba zdůrazňovat, že bankovní a finanční operace nejsou prosty rizik a pokušení.

Není divu, že se Římskokatolická církev, sídlící v zemi, kde moderní bankovnictví vzniklo, také pustila do finančního obchodování. Už v roce 1605 založil papež Pavel V. Banku Svatého Ducha. Banka ovšem nepatřila Duchu Svatému, který nedisponuje potřebným kapitálem, ale špitálu téhož jména. Jejím úkolem bylo financovat stavby církevních i veřejných budov v Římě a věnovala se i dalším komerčním aktivitám. Po čtyřech stoletích fungování se ve dvacátých letech minulého století banka proměnila v akciovou společnost a po několika vlastnických změnách nakonec v roce 1992 sloučením s jinými ústavy zanikla.

×