Příští rok na jaře, konkrétně 2. dubna 2012, tomu bude přesně 30 let od invaze a následné okupace souostroví argentinskou armádou pod velením generála Galtieriho. Tato událost, obecně známa jako Falklandská válka nebo Válka o Falklandy, nebyla prvním ani jediným hmatatelným konfliktem o toto souostroví. Byla vyústěním doby, dané především politikou autoritářského režimu v Argentině a dlouhotrvající frustrace nad ztrátou kontroly ostrovů. Argentina 10týdenní válku s Velkou Británií prohrála. Drtivá porážka Argentiny byla nejen jedním z posledních hřebíčků do rakve již tak neudržitelného tamějšího režimu, ale rovněž v otázce uspořádání Falklandských ostrovů zásadně posílila pozici a politiku VB, kterou si drží dodnes.

Příčiny války

Ačkoli o Falklandské ostrovy byla od dob conquisty svedena celá řada bojů a válek, ta nejzásadnější pro dnešní uspořádání souostroví se udála až v 80. letech minulého století. Ač byly ostrovy pod vládou britského námořnictva od roku 1834 a od roku 1840 se britská vláda rozhodla na ostrovech zřídit svoji nepřetržitou kolonii, Argentina si dělá na souostroví dodnes nárok nebo se snaží alespoň docílit jeho suverenity. Argentina otevřela téma suverenity Falklandských ostrovů znovu až po 2. světové válce, tedy krátce poté, co bylo ustanoveno OSN. Tento moment Argentina vnímala jako jedinečnou možnost pro změnu. Avšak teprve v 60. letech 20. století probíhalo několik vážných rozhovorů mezi představiteli VB a Argentiny. Přesto ke změně statutu quo nedošlo. Především proto, že majorita falklandských obyvatel se cítila náležet VB.

V druhé polovině 70. let odstartovalo pravděpodobně nejhorší období argentinských dějin. Tzv. Špinavá válka (Guerra Suicia) byla vyústěním předchozích společensko-politických událostí. Argentina se pod vedením vojenské junty již několik let ocitala v hospodářské krizi, kterou se snažila řešit pomocí učebnicových neoliberálních receptů chicagské školy. Ty předepisovaly celou řadu ekonomických experimentů šokové doktríny, podobně jako na západ od hranic v Pinochetově Chile. To přirozeně vedlo k ještě hlubší polarizaci společnosti a posílení radikální levice, včetně mnoha guerillových skupin a organizací.

Argentina se tak de facto ocitla v občanské válce. Špinavá válka byla nejprve vedena hlavně proti organizovaným guerillám, postupem času se zvrhla v nekontrolovatelné zavírání, mučení a mizení (sic) lidí všech tříd a skupin. Nastal doslova a do písmene státní teror. Časem se touto cestou podařilo argentinské juntě guerillové hnutí potlačit, neoliberální recepty ale hospodářství neprospívaly ani poté, po stránce ekonomické na tom byla Argentina podstatně hůř, než kdykoli před tím. Režim ztrácel svoji legitimitu, a nejenže docházelo k porušování lidských a sociálních práv občanů, došlo k celkovému zhroucení hospodářství. Vojenská junta se tak 2. dubna 1982 rozhodla obsadit Falklandy. Aby odvrátila pozornost od vnitřních problémů a současně zahrála na nacionalistickou notu a pokusila se o probuzení jakéhosi národního cítění a jednoty, posílila tím svoji dominantní pozici v politice Argentiny a konečně získala Falklandské ostrovy, o které usilovaly celé generace před tím. Vidina triumfu byla tak blízko. Výsledkem argentinské vojenské operace byl ale pravý opak.