Škoda, že lidé nemají větší smysl pro historii a více fantazie. Někdo může říct, že dějiny jsou pouze snůškou minulých událostí bez ladu a skladu. Já bych zase mohla ze zkušenosti potvrdit, že dějiny se dají přehledně naskládat do regálů, protože se denně pohybuji v prostředí, které je takovými dějinami přímo nacpané, od stropu až k podlaze. A shodou okolností v budově, která měla kdysi co do činění právě se zmiňovaným jezuitským řádem.
Skutečná historie však není mrtvá historie, ale historie žitá. Žít s historií znamená vybírat si z ní úseky nebo postavy, které nás nějakým způsobem oslovují, promítat si do nich nějaký příběh, srovnatelný třeba s naším příběhem, i když nemůžeme nikdy stoprocentně vědět, jestli to přesně tak bylo. Pochopitelně fakta si nesmíme vymýšlet či je naopak zamlčovat, ale bez těch příběhů je historie nuda a nemá smysl, navzdory všem skeptikům, kteří přišli zbourat báchorky o minulosti, aby nám konečně otevřeli oči. Takoví vyvraceči víry totiž nepřicházejí otevřít dveře pravdě, ale nositelům jiné víry. Ne že by pravda neexistovala, ale buďme si vědomi toho, že naše pravda je vždy relativní, nikoliv absolutní. Vyvraceči báchorek obvykle nastolují nové báchorky (nebo se naopak vracejí ke starým), případně je aspoň převracejí na hlavu. S tím neoliberalismem to bude asi podobné.
Konec dějin ani konec příběhů zatím naštěstí nenastal.