Kráčel jsem si to onehdy na návštěvu k přátelům. Před několika dny čerstvě nasněžilo a deníky psaly o kalamitě. Ale ve chvíli, v níž jsem si vykračoval už kalamita pominula. Silnice byly odhrnuty, chodníky vyšlapány. Občas bylo pohodlnější jít po prosolené asfaltové silnici, kde toho moc nejezdilo, než po chodníku. Každý ví, že odhrnovat a solit se musí jen silnice a ne chodníky. Protože mnohem větší paseku, než uklouznuvší chodec, napáchá srážka dvou aut, která to na sněhu neubrzdí nebo jim to ustřelí. Chodec si může maximálně přerazit ruku, zlomit krček u stehenního kloubu, rozbít hlavu. A ani to ve sněhové nadílce pořádně nejde. Většinou. Člověk většinou upadne do přívětivého sněhového polštáře. Když sklouzne a nohy se mu zapletou. Problém může vyvstat, ledaže by se pak nemohl postavit.

Co je tohle všechno proti motoristům. Mohou přerazit třeba sloup veřejného osvětlení. Ten je může následně i zabít. Když se zřítí na střechu jejich plechového mazlíka. Mohou zabít nejen sebe, ale i někoho jiného. Mohou se dokonce probourat do něčího domu. Když v zatáčce vyletí. Silnice se odhrnovat a solit prostě musí. Pro větší bezpečí nejen motoristů, ale především chodců. Ti žádné airbagy nemají.