Nepřišel jsem si s chryzantémou poplakat nad koncem uznaného divadla. Ještě si totiž pamatuji, jak v první pětiletce souboru Pražského komorního divadla v pražské Komedii musel o každý jeho zítřek bojovat Vladimír Just v Literárních novinách a že byl ostudně dlouho téměř sám. Dušan D. Pařízek s Davidem Jařabem byli pro český divadelní městys moc německy mluvící, moc političtí, k tomu levicoví, dokonce byli zváni na zahraniční festivaly - no prostě všechno bázlivé se bázlilo a jejich vzestup přehlíželo, až ho propáslo. Dnes, kdy soubor vstupuje do své poslední sezóny, je už vše jinak. Když začíná představení chválit i no však víte kdo, skončit je vlastně svrchovaný čas.

I ten konec ale stojí za to. Tvůrci odmítli pokračovat se sníženým magistrátním grantem a město ho odmítlo zvýšit. Místo požadovaných sedmnácti a půl dostává Komedie čtrnáct milionů a úřední radu: Dělejte toho méně. Pařízek si ji vyložil: dělejte to hůř, a než to, raději už druhý rok odchází a nyní odejde definitivně. Právě Pařízkovo odcházení je ale samostatným uměleckým počinem roku.