Irský pozemkový agent, kapitán Charles Boycott, vešel do dějin, když v průběhu sociálního konfliktu v hrabství Mayo posloužil jako cíl kolektivní nenásilné akce protestujících rolníků. V roce 1880 byla v beztak chudém Irsku špatná úroda a nájemci na pozemcích lorda Eme nebyli schopni platit nájem, ani když jim milostivě odpustil deset procent. V září toho roku, když už byla ekonomická zkáza zřejmá, rolníci požadovali snížení nájmů o čtvrtinu. Jejich žádost majitel odmítl a jeho agent Boycott vyhnal deset nájemců z půdy, kterou obdělávali. Do sporu se zapojil významný irský politik a zastánce pozemkové reformy Charles Parnell a doporučil rolníkům, kteří byli odhodláni se bránit, aby na nové nájemce, dosazené majitelem, neútočili, ale naopak je naprosto ignorovali. Rolníci to považovali za dobrý nápad, který ale uplatnili přímo proti Boycottovi. Jeho dělníci pro něj přestali pracovat na polích i v domě, místní obchodníci s ním přestali obchodovat a pošťák mu nenosil dopisy. Kapitán zůstal v úplné izolaci a neměl nikoho, kdo by sklidil jeho úrodu. Když pod ochranou policie vozil pracovníky ze vzdálených míst, přišlo ho to na víc peněz, než činil výnos ze sklizně. Zato se už v listopadu dostalo jeho jméno na stránky The Times jako termín pro organizovanou izolaci.

Takové politické kolektivní akce byly organizovány už před tím, než jim dal kapitán Boycott nechtěně své jméno. Už na konci osmnáctého století, v Anglii roku 1791, zorganizovali abolicionisté, odpůrci otroctví, bojkot cukru a rumu, produkovaných otroky. Tato první masová akce etického spotřebitelství měla obrovský úspěch. Cukr dovážený z plantáží, obdělávaných otroky, přestalo kupovat na tři sta tisíc lidí a prodej klesl v krátké době téměř o polovinu. Někteří obchodníci, předchůdci dnešního fair trade, začali nabízet cukr vyrobený „svobodnými lidmi“, který pocházel z Indie, kde se otroctví neuplatňovalo, a během dvou let zdesateronásobili svůj obrat. Petice proti otroctví podepisovaly statisíce lidí a to i řada těch, jejichž živobytí bylo s otrokářským obchodem spojeno.

Nejpříkladnějším obrácením prošel John Newton, nejprve obchodník s otroky a poté duchovní, autor textu nejznámější anglické duchovní písně Úžasná milost (Amzing Grace). Píseň dala jméno filmu Michaela Apteda, který byl promítán i v českých kinech, pod typicky mimochodným názvem Nezlomná vůle. Film vypráví životní osudy Williama Wilberfocea, který v Anglii za zrušení otroctví vedl první moderní politickou kampaň, používající petice, bojkoty, masová shromáždění a slogany. Kampaň byla po desetiletích úsilí nakonec úspěšná. V roce 1807 byl zakázán obchod s otroky a v roce 1833 došlo ke zrušení otroctví v celém Britském impériu. Wilbeforce zemřel tři dny poté. Jeho politický odkaz vyjadřuje citát z projel vu o otroctví v parlamentu (byl nezávislým poslancem): „Můžete se rozhodnout vidět to jinak, ale už nikdy nemůžete říci, že jste nic nevěděli.“