Roland Emmerich je megaloman a miluje katastrofy. Jsou mu nejspíš láskou a koníčkem, protože většina jeho hollywoodských podívaných spadá do žánru katastrofického filmu. Miluje katastrofy stále monumentálnější, děsivější a apokalyptičtější. V poslední době si oblíbil především náměty, v nichž jde o zkázu celého světa. A tato zkáza má u něj neustále nezvratnější tendence. Je stále účinnější a zcela propagandistická.

Ve svém starším sci-fi filmu Den nezávislosti nechal Zemi přepadnout mimozemskou civilizací, která lidstvo téměř vyhladila, ale byla nakonec spojenými lidskými silami pod vedením USA poražena. V další pochmurné vizi, v Dni poté, přišla ke slovu pro změnu katastrofa ekologická, divoký nástup doby ledové jako důsledek globálního oteplování, který pokryl ledem značnou část severní polokoule.

Ve svém posledním filmu 2012 už ovšem nechá lidstvo v rámci nezvratného kataklyzmatu biblických rozměrů vyhynout téměř kompletně. Až na několik miliardářů na tajně vystavěných noemových archách, jejichž stavbu iniciuje mezinárodní společenství zemí — pod vedením USA.

Na filmech Němce Emmericha je ovšem nejvíc zarážející neuvěřitelná servilnost vůči současným USA. Ty se v jeho filmech, stejně jako do zvolení Obamy v očích našich pravicových politiků, stávají zárukou nejlepších úmyslů a nejnezištnějším vládcem světa. Je to vždy Američan, který akutnost hrozby objeví a nakonec, pokud je to možné, vyřeší a lidstvo spasí. Ve Dni nezávislosti zašel dokonce tak daleko, že nechal 4. červenec jako svátek slavit celý svět.

V novém filmu 2012 se má naplnit dávné proroctví starých Mayů, kteří spočítali, že se v onom roce mají planety sluneční soustavy seřadit do zákrytu a má dojít ke zkáze světa. Vědecká fakta, která důvody apokalypsy ve filmu provázejí, operují několika dílčími skutečnostmi, které se ovšem příliš nepropojují. Nejspíš proto, že je ani propojit nelze. Emmerich si prostě chtěl natočit apokalypsu, takže vědecké teorie pokud možno co nejvíce zamlžil.

Zemská kůra se tedy lidstvu z nějakých důvodů taví pod nohama, přicházejí obrovská zemětřesení, na povrchu vybuchují obří sopky a nakonec vše zalévá moře jako při biblické potopě světa.

V rámci tohoto dění máme, jak už to tak u podobných děl bývá, možnost sledovat osudy několika jednotlivců. Zpočátku jsou nám podány jejich intimní strasti, abychom jim mohli být lidsky blíže, a pak už jsou vrženi do víru explozí, zemětřasů, zběsilých úniků před nastupujícím kataklyzmatem, autem, letadlem, lodí atd. Ústředním hrdinům se vše nakonec podaří a dostanou se, i přesto, že VIP vstupenku nemají, na Archu. A tedy přežijí.

Nejpodivuhodnější na celém filmu je ovšem Emmerichova konstrukce, řekněme ideová. Ač se snaží deklarovat jako ústřední tezi filmu ušlechtilou myšlenku, kterou spisovatel (John Cussack) formuloval ve své knize, že lidé se ve chvílích katastrofy k sobě chovají ohleduplně a pomáhají si, celou dobu zobrazuje jednu hrůzu větší než druhou. A nejzvláštnější na tom je, že je to Emmerichovi nejspíš zcela lhostejné. Natočí si své bombastické záběry a to, co film deklaruje, je mu evidentně jedno.

A tak se můžeme dívat, jak se vlády celého světa tajně připravují na konec světa a stavějí velké Archy pro nemnoho vyvolených miliardářů. Vstupenka na palubu totiž činí miliardu euro na osobu. Kdo si nezaplatí, na palubu prostě nemůže. Zdarma mohou jen vybraní vědci, kteří se na projektu podílejí.

Pro ilustraci jsou ve filmu někteří z miliardářů také konkretizováni. Jeden je arabským ropným šejkem, druhý obtloustlým, sobeckým a bezohledným Rusem se dvěma rozmazlenými dětmi, jako třetí se v pozadí mihne královna Alžběta, která na palubu nastupuje se svými třemi psíky. Po zástupcích amerického byznysu pochopitelně ani vidu ani slechu.

Aby spojené demokratické státy světa zajistily utajení projektu, každého, kdo se o něm dozví, dají zavraždit, a nové Archy nechají stavět v odlehlých oblastech Číny, odkud je původní obyvatelstvo vysídleno. Vrcholem Emmerichova propagandistického cynismu je pak gesto amerického prezidenta, který se odhodlá zůstat a zahynout se svými drahými Američany a ke konci života prohlásí, že se měla přece jen o místa na lodích konat loterie.

Nakonec ale samozřejmě všechno dobře končí. Když se pevniny noří v ohni a lávě do moře společně s miliardami lidí a miliardáři se slétají do Himalájí a nastupují na palubu několika obřích lodí, dostanou se na jednu z nich po mnoha dramatických peripetiích i nějací ti černí pasažéři v podobě rodiny čínského dělníka a rodiny onoho optimistického spisovatele.

Poté, co je jedna z lodí poškozena a hrozí, že tisíce lidí, kteří se na ni měli nalodit, zahynou před očima pasažérů jiných lodí, dojde dokonce i na vzývanou lidskou solidaritu. Vědec k nim pronese ušlechtilou řeč o tom, že by si lidé měli pomáhat a že nemohou budovat nový svět s takovým množstvím krve bližních (rozuměj miliardářů) na rukou. Již nalodění státníci a miliardáři jsou proslovem pohnuti a velkoryse se rozhodnou, že přebývající pasažéry přijmou do svých lodí, za zvuků slavnostních fanfár hollywoodského symfonického orchestru.

Cynismus humanistického projevu vědce o záchraně bližních je v situaci na palubě lodi, na niž měli přístup jen nemnozí a na základě samozřejmě zcela neutrálních tržních principů, v situaci, kdy ve světě zahynulo bezpočet lidí, kterým nikdo z tzv. mocných nedal sebemenší šanci k přežití, je naprosto nevídaný.

Emmerichův film 2012 je vlastně variací na biblickou legendu o potopě světa. V Bibli byla potopa jednoznačně božím trestem za hříchy lidstva a zachráněno bylo jen několik málo spravedlivých. Emmerichova apokalypsa je apokalypsou současného globalizovaného cynismu, bez ideí, bez morálky, je příběhem zcela vymknutým a je jím bezděčně a nereflektovaně. Zachráněni jsou u Emmericha ti, kdo jsou ve světě původci největšího zla. V novém světě tak bude jistě radost žít.

Ovšem Emmerichův film nad tím za zvuků dojemných smyčců jásá jako nad vítězstvím humanity. Hlavní totiž je, že se dva mladí lidé do sebe zamilovali a otec našel opět cestu ke své bývalé ženě a synovi. Pro mě osobně však jediný happy end tohoto filmu spočívá hlavně v tom, že budoucí svět vytvořený VIP vyvolenými bude snad ještě horší než ten nynější, že v něm nejspíš vůbec nepůjde vydržet a že se všichni ti nalodění dravci navzájem a co nejdříve požerou.

2012. Režie Roland Emmerich. USA, Kanada, 2009. 158 minut.

ČSFD 2012

You Tube 2012 Trailer HD