V pondělí se v Berlíně odehrálo další kolo jednání o možnostech řešení dluhové krize, tentokrát pod záštitou spolkového ministerstva pro spolupráci a rozvoj. Samozřejmě se zabýval hlavně problematikou systémového řešení dluhů chudých a nejchudších zemí. Ale nebylo možno se vyhnout ani otázkám spojeným s rostoucími dluhovými problémy zemí nejbohatších.

Mezi zúčastněnými ministry z několika evropských a afrických zemí, bankéři i zástupci občanských iniciativ panovala shoda na tom, že je třeba najít jednotný a robustní mechanismus na řešení dluhových krizí, zajištění dluhové udržitelnosti a jednání s věřiteli. Proces by měl být systematický a transparentní.

Tváří v tvář dluhové krizi uvnitř evropské unie není divu, že mnozí politici i bankéři začínají chápat, že neustálé štepování rozšiřujících se finančních problémů k ničemu nevede. Že je třeba najít systematický a předvídatelný nástroj řešení. Pomalu přichází čas, kdy se rozvinuté země budou učit od zemí nejchudších, jak řešit dluhovou krizi.

I to bylo na semináři zmíněno, zároveň s politováním, že se nepodařilo takovýto mechanismus vyvinout v rámci oddlužovacích iniciativ HIPC a SDRM, kdy panovala poměrně silná mezinárodní shoda na potřebě řešení dluhů.

Důvodem byl i nepodařený pokus Mezinárodního měnového fondu, který reagoval na požadavky kampaně Jubilee 2000 a snažil se najít nějaké kompromisní řešení. Výsledkem byl ovšem návrh, v němž MMF hrál roli soudce i experta a ještě k tomu věřitele. To se samozřejmě nelíbilo dlužníkům a mnoho pochopení to nenašlo ani u věřitelů.