„A jiných sociálních věd", mohl by znít podtitul. Před nedávnem jsem si přečetl knihu Konrada Paula Liessmanna Teorie nevzdělanosti, v níž se autor mimo jiné vyjadřuje k hodnocení humanitních věd, respektive k hodnocení jejich efektivity. Podtrhuje to, co je i nám stále zřejmější, totiž že dochází k ekonomizaci tohoto hodnocení a že převládá měřítko kvantifikace nad hodnocením z hlediska kvality vědecké produkce. Důsledkem je pak snaha co nejvíce publikovat, přibývá plagiátů, psaní pro psaní a končí to plzeňskou velkovýrobou titulů.

Při četbě Liessmannovy knihy jsem si vzpomněl na rozhovor, který poslední prázdninový den loňského roku vedl v Mf Dnes Viliam Buchert s ministryní školství Miroslavou Kopicovou. Pan redaktor se ptal: „Nechápu, proč se stát podílí na financování mnoha fakult, kde se třeba studuje politologie či mezinárodní vztahy. K čemu nám budou stovky politologů? Naopak postrádáme tisíce inženýrů v technických oborech. Nemá stát změnit své priority a toky peněz?“ Novinář Mf Dnes tedy považuje politologii a mezinárodní vztahy za méně užitečné než absolvování technického oboru. A co odpověděla paní ministryně? „Mluvíte mi z duše. Kdyby existovalo školné, tak bych jako stát platila za studenty na technických oborech, protože ty lidi potřebujeme. Pokud chce někdo na politologii, ať si to zaplatí sám. Jenže my nemáme žádný nástroj, jak to udělat.“