Roztříštěná diskuse o reformách

Před rokem voliči v České republice zvolili vládu, která slibovala tvrdý postup proti korupci a klientelismu a reformy, které měly mimo jiné přispět k dlouhodobé stabilitě veřejných financí a udržitelnosti zdravotního a penzijního systému. Jedním z mechanismů, jak tohoto údajně dosáhnout, je zavedení dalších prvků tržní logiky do těchto systémů. Česká vláda se však téměř po celou dobu svého působení potácí v permanentní krizi a je kritizována za to, že vnitrokoaliční spory brání v provádění slíbených reforem. Toto vakuum skutečné práce vlády ale zároveň nabízí dobrou příležitost pro veřejnou věcnou a odbornou diskusi o tom, jaké reformy vlastně naše společnost potřebuje a chce.

Máme tedy příležitost zamyslet se, k čemu směřujeme a k čemu chceme směřovat ve vztahu trhu a společnosti. A úvahy na toto téma se skutečně objevují, a to z různých úhlů pohledu, například v nedávné době příspěvky Jiřího Pehe či Jana Macháčka. Důležitost těchto vztahů a silné tendence k jejich proměně však volají po mnohem rozsáhlejší a hlubší veřejné diskusi, jež by čerpala i z rozsáhlé probíhající debaty ve světových akademických kruzích. Vztah trhu a společnosti a především účinky tržního mechanismu na společnost totiž nejsou ani zdaleka tak idylické, jak je nám mnohdy předkládáno.

Nakolik je tržní optimismus opodstatněný?

Současná vláda v České republice, a do značné míry i převládající pohled české společnosti mají poměrně optimistické pojetí o tom, co je kapitalismus a o obecné prospěšnosti tržního mechanismu. Ano, tržní mechanismus je mocným nástrojem generování bohatství. Ale má také mnohé vedlejší účinky. O tzv. negativních externalitách a selháních trhu se píše poměrně často a akceptuje je i současný hlavní proud ekonomického myšlení (ačkoliv řešení pak často vidí v tom, že bude více trhu a ne ve větší a lepší regulaci). Diskuse se ale u nás nevede o samotné povaze kapitalismu, jakožto společenského systému, jednou z jehož součástí tržní mechanismus je.