„Neplacené volno si tedy budou muset brát i zaměstnanci například bank nebo pojišťoven, či státních institucí v Praze, kteří nemusí mít důvod se stávkou byť i jen sympatizovat,“ píše Jindřich Ginter z deníku Právo z České republiky. Bylo by hezké, kdyby Ginter společnost, tím méně zaměstnance v demokratické zemi takto nekastoval. Také jsem nenadával, když tu měla být v Norsku před týdnem stávka zaměstnanců bank a všem občanům měl být zablokován přístup k bankovnímu účtu, včetně bankomatů, vlastně k finanční hotovosti.

Stávka měla být neomezená, jelikož již minulý rok byla dohoda se zaměstnavateli velmi složitá a kompromis se měl doladit právě tento rok v kolektivní smlouvě. To se nestalo, proto byla vyhlášena stávka. Jednalo se následně celou noc před stávkou a těsně k ránu byla kompromisní dohoda podepsána, jelikož ztráty pro norskou ekonomiku, majitele bank by byly v řádu miliard.

Většina občanů stávku podporovala, jelikož zdejší společnost není latentně bolševická, tedy každý chápe, že dnes stávkují oni, zítra třeba já a budu potřebovat společenskou podporu a pochopení, ne sobeckou, hysterickou či nepřející slinu u zištných úst.

Každá norská domácnost si předem zajistila nějakou hotovost, z bankomatů bylo na poslední chvíli vybráno přes jednu miliardu norských korun a čekalo se, jak to dopadne. Rozbil jsem dceři prasátko a šel jsem do práce po dlouhé době s hotovostí.

Když se dívám na ČT24, vidím ale příběh z jiné země. V pondělí tam například redaktor sugestivně kladl otázky, které sugerovaly, že není vhodné být odborářem a členem ČSSD, že odboráři jsou pátou kolonou sociálních demokratů, kteří baží po moci. Doporučuji zaměstnancům ČT vytáhnout s odpuštěním zamrzlé normalizační čumáky z ČR a podívat se po Evropě. Po celé Evropě je většina členů sociální demokracie v odborech, dokonce lídři, ale odbory stávkují i za vlád sociální demokracie. Jestli jednoho dne bude i sociální demokracie v ČR provádět takto defektní politiku, budu jako sociální demokrat první, kdo se k odborům a jejich případné stávce přidá. Krásnými příklady vzdoru proti nemístné politice na ruku jdoucí kartelům a ratingovým agenturám jsou nyní odborové aktivizace v Řecku a Španělsku, kde sice vládnou socialisté, ale jejich politika není levicovou, tím méně hájící zaměstnance.

„Stávkovat politicky je zneužití stávky k politickým cílům,“ říká aktivista Václav Klaus. Tohle si ani za normalizace nikdo nedovolil říct, a kdyby to někdo řekl a myslel vážně, nikdy by 89 nebyl. Tohle je ve své podstatě rétorika směřující k pokusu o čistou fašizaci, zesloupovatění společnosti ve směru kartelů, lobby a oligarchie a to už s demokracií opravdu, ale opravdu nemá nic společného.

Dosluhující pan prezident Václav Klaus si příště jistě lépe nastuduje ústavní pořádek České republiky, než bude na něco přísahat a hlásit se do nejvyšší ústavní funkce v demokratické České republice. Jeho názor je jistě legitimní, ale bohužel či zaplaťpánbůh, ČR stále ještě není banánovou republikou. Proti případným pučistům je chráněna systémem mezinárodních smluv, kterými je naše vlast vázána.

Václav Klaus radí vládě: „Najděte jiné autobusy a stávkujícím řekněte na shledanou“

Václav Klaus tedy radí, najděte si jiné občany, najděte si jinou ústavu. Jednoduší však bude najít si, tedy zvolit si, jiného prezidenta. Vyjde to levněji a bude to bezesporu humánnější řešení.

Stávku odborářů osobně podporuji, jelikož je legitimní a žádoucí se vzepřít aroganci moci, která pod zástěrkou nějakých prý úsporných opatření naopak směřuje k devastaci širokých segmentů společnosti, směřuje prolobbovanými zákony od svých kamarádů zemi k ekonomickému i mravnímu bankrotu.

Nesouhlasím ale s blokádou silnic. Blokádu si naopak zaslouží Burza cenných papírů Praha, a. s., chtějí-li tedy odboráři správně upozornit na lichvu, spekulace a toxické transakce, tedy hlavního viníka zadlužení evropských ekonomik, včetně té české, která sanovala vytunelovaný bankovní sektor o pár let dříve.

Václav Klaus sice z Chile vzkazoval, kasal se tam, že česká ekonomika bankovní sektor za krize nesanovala. Zapomněl ovšem dodat, že ho po jeho vládách sanovala krapet dříve. Rozumím ovšem, že měl v Chile jiné starosti, tedy, aby co nejlépe reprezentoval Českou republiku v zahraničních médiích, a tak mu toto zištné opomenutí občansky odpouštím.