Jako mladý, začínající inženýrek, jsem přesně před půl stoletím, vedl kolektiv asi padesáti pracovníků od dělníků, po mistry. Jeden z dělníků mi přinesl do kanceláře celý koš jahod. Když jsem jej vyzval, aby si to laskavě odnesl, otočil se a odcházel. Musel ale projít přes kancelář mých podřízených techniků, takže viděl, že jsem šel v patách za ním a na celou kancelář zavolal. Soudruh F. nám všem donesl jahody, tak mu poděkujte a laskavě se nějak mezi sebou rozdělte. Na tom podniku jsem pracoval v různých funkcích ještě deset let. A nikdo, nikdy se mne nesnažil dát nějakou pozornost, nadtož si dovolit mne uplácet, i když v některých funkcích by bylo proč. Na každém svém dalším pracovišti, jsem si vždycky našel způsob, jak jasně všem sdělit, že prostě žádné pozornosti neberu. Takže za celý svůj dlouhý život jsem…až jako poslanec Federálního shromáždění jsem v roce 1992 dostal od jednoho dánského novináře otázku, zda jsem podplatitelný. Samozřejmě, řekl jsem, jako je úplatný každý politik. Záleží ovšem na výši úplatku. Když se zeptal jaká je moje výše, odpověděl jsem, že 10 milionů. To není tak mnoho, odvětil. Jenže v dolarech, vyvedl jsem jej z omylu. Což byla v té době tak nereálně vysoká částka, že každé další otázky ve věci korumpovatelnosti mé osoby už nebylo zapotřebí.