Německá a čínská exportní překvapení
Ilona ŠvihlíkováJe paradoxní, že země, která patří mezi nejvyspělejší státy světa, spoléhá výhradně na vnějšně orientovaný růst, zatímco země, která by na to ze statutu regionu ve fázi dohánění měla logické právo, se snad pokouší o riskantní reorientaci na vnitřní trh.
Německý statistický úřad přinesl zprávu o rekordním exportu za březen roku 2011 (a to od vedení statistiky od roku 1950). Německý export dosáhl úrovně 98,3 mld. eur, přičemž zhruba 60 % tohoto exportu našlo svůj cíl v zemích EU. Ale také import dosáhl rekordní úrovně (79,4 mld. eur). Německu se tedy opět podařilo dosáhnout obchodních přebytků, což potvrzuje jeho v posledním desetiletí dominantní orientaci na růst daný čistým exportem.
Liší se důvody a interpretace tohoto vývoje. Němci ho samozřejmě chápou jako pozitivní faktor, který ukazuje sílu německé ekonomiky i v obtížné světové ekonomické situaci, a své exportní úspěchy přikládají primárně své silné průmyslové bázi, která je i mezi vyspělými zeměmi ojedinělá.
Velká výhoda německého průmyslu je jeho poměrně silná diverzifikovanost a také internacionalizace — německé firmy jsou obchodně zdatné ne pouze v jednom regionu (nejen v EU), ale skutečně po celém světě. Stačí si projít statistiku jednotlivých zemí a zjistíte, že téměř u všech se v top deseti obchodních partnerech světa bude nacházet Německo.
S podobným rozšířením se setkáme např. u Číny. Velice významná je pro Německo poptávka z Číny, která byla sedmým německým exportním partnerem. Na druhé straně, právě s Čínou mělo Německo v roce 2010 největší deficity. Německo při zdůraznění svých obchodních úspěchů rádo zapomíná na vývoj kurzu eura, jemuž prospívá dluhová krize, neboť ho oslabuje vůči ostatním hlavním měnám.