Think-tank CESTA zorganizoval v úterý debatu na téma korupce. Moderátor Jiří Pehe přivítal filosofa Václava Bělohradského, sociologa Pavola Friče, ředitele Transparency International Davida Ondráčku, reportéra ČT Marka Wollnera a podnikatele a zakladatele Nadačního fondu proti korupci Karla Janečka.

Korupce je forma příživnictví

Podle Janečka existuje několik kroků, které mohou korupci v České republice výrazně omezit. Jedním z nich je podpora tzv. whistleblowerů a odmítnutí diskursu, v němž je ten, kdo korupci nahlásí, označován za udavače a estébáka. Podle Janečka by velmi prospělo zavedení amerického Falls Claims Act, který dává ochranu a finanční motivaci whistleblowerům. Pokud někdo nahlásí korupci a ušetří tím státu, má šanci až na patnáct procent z ušetřené částky.

Janeček se rovněž domnívá, že by výrazně přispělo, kdyby se podařilo chytit několik velkých ryb, díky nimž by korupce začala být nebezpečným byznysem, a mnozí by si takový risk raději rozmysleli. Zároveň je třeba zdůrazňovat společenskou nepřijatelnost korupčního chování. „Korupce je nejhorší forma příživnictví,“ opakoval průběžně Janeček.

Wollner z ČT: Byli jsme v devadesátých letech ideologicky předpojatí

Reportér Wollner pustil publiku populární nahrávku Františka Ringo Čecha, v níž bývalý opoziční politik v roce 1997 otevřeně mluvil o korupční strategii ODS. Wollner přiznal selhání tehdejších novinářů, kteří byli ideologicky předpojatí, závažnost situace si neuvědomovali a nebyli schopni tehdejší korupci rozkrývat. „Zaspali jsme skoro celá devadesátá léta,“ uvedl Wollner s tím, že se jednalo i o selhání opozičních politiků, kteří nebyli schopni či ochotni s informacemi o korupci veřejně vystoupit.

Sociolog Pavol Frič označil korupci především za systémový problém. „Instituce veřejné správy ztrácí svoji integritu, ztrácí schopnost sledovat zájmy veřejnosti, ale sledují soukromé zájmy svých členů,“ uvedl.

Korupce tvoří silnější normy než jsou zákony

Základní problém politické korupce spočívá v tom, že politické strany nejsou schopny své potřeby legálně saturovat, proto musely podle Friče získat finance jinak. Politická strana, která to nedělá, podle něj zkrachuje. „Korupční systém vytváří silnější normy než jsou zákony, neboť kdo poruší nepsané korupční normy, nemůže uspět.“ Jednoduché výměny politiků proto k ničemu nevedou.

Jak ukazují zkušenosti východní Evropy, tak strategie tzv. malých kroků, jako postupné zvyšování transparentnosti veřejné správy, omezování nákladů na volební kampaně, zvyšování postihu za korupci atd., zatím výrazně selhává.

Frič zdůraznil, že si uvědomuje bezvýchodnost této situace, je proto třeba hledat radikální alternativy, jinak zavládne beznaděj a pasivita. Jednou z teoretických možností by podle něj mohly být radikální změny ve financování politických stran. Občan by měl na chod politických stran povinně přispívat formou daňových asignací. Jelikož by to byl jediný příjem stran, byly by nuceny si důsledně hlídat svoji pověst, jinak by přišly o příjmy.

Ondráčka z Transparency: Jsme zralí na novou republiku

Ředitel Transparency International David Ondráčka rovněž optimismem příliš neoplýval. Strany se posunuly do role klientelistických firem. To, co vidíme kolem současné vládní krize, připomíná „Chicago třicátých let, pouze se nestřílí samopaly, ale nejrůznějšími dezinformacemi a aférami". Podle Ondráčky je problém v tom, že začíná selhávat politika jako taková. „Politici dělají dohody před kamerami. Politika se stává trapně postmoderním divadlem odehrávajícím se v on-line přenosu, což je neudržitelné pro koncepční a strategičtější fungování,“ soudí.

Ondráčka rovněž zpochybnil Janečkovo tvrzení, že je třeba chytit tzv. velké ryby. „V tom je obsaženo velké riziko, že budeme hledat oběť, která se předhodí davu, ale výsledkem nebude funkčnější chování systému.“ Ondráčka připomněl, že k podobné situaci došlo už v Maďarsku či Polsku za bratrů Kaczyńských, pro něž se policie stala nástrojem proti opozici.

Ředitel Transparency International pak popsal strategii „přátel státních aktiv“. Od privatizace se jejich zájem postupně přesunul ke státním zakázkám a nejnověji začínají cílit na evropské fondy, kde se kumuluje velký kapitál. Pokud se současný politický vývoj nezmění, odhadl Ondráčka, že za pár let budou jejich terčem penzijní fondy.

Podle Ondráčky je Česká republika zralá na vytvoření nové republiky. Na revoluci jsme sice líní a málo zralí, ale může dojít k výraznému přeskupení stranického systému, změně ústavních pravidel, tedy k něčemu, co bylo v Itálii devadesátých let označováno za revoluci soudců. Zásadní je uvolnit ruce orgánům činným v trestním řízení, tedy policii a soudům.“

Korupce nejsou jen igelitky

Filosof Václav Bělohradský na závěr zdůraznil, že je třeba být věcný a nepodléhat příliš apokalyptickým vizím. „Všechny totalitarismy začaly útokem na demokracii jako na zkorumpovaný systém.“ Zdůraznil, že problém korupce je mnohem širší, neboť v globalizovaném světě se stírá hranice mezi legálním a nelegálním. Připomněl v této souvislosti finanční krizi a státní sanaci bank. Nadnárodní koncerny jsou dnes silnější než státy. Korupce nejsou jen peníze v igelitkách, tyto širší souvislosti je třeba mít na paměti.

Galerie (7)