„Dokud se nevysprchuju, byl bych pro vládu zátěží,“ svěřil se sobotním Lidovým novinám Vít Bárta. Už jen — navnaděn jeho zálibou v bombastickém politickém marketingu (viz nedávné okázalé zveřejnění příjmů) — čekám billboard, na němž bude hybatel Věcí veřejných ve slipech a s ručníkem přes rameno nakračovat do sprchy.

Heslo dne zní: očištění. Očišťuje se Bárta, očišťuje se poslanec Babák (podezřelý z praní peněz), očišťují se celá véčka. Paralelně se očišťuje Alexandr Vondra, který využil příhodný okamžik a nabídl svoji ministerskou funkci nikoli kvůli penězům ztraceným v kauze ProMoPro, ale kvůli stabilizaci koalice. Dlouhodobě se očišťují i další — exministr obrany Barták (kvůli armádním zakázkám), exministr životního prostředí Drobil (kvůli penězovodům, o nichž před šéfem SFŽP Michálkem hovořil jeho poradce Knetig), náměstek pražského primátora Březina (kvůli nezákonnému zasedání v dozorčích radách) a jistě byste si vzpomněli na dlouhou plejádu dalších.

Politici nepodávají vysvětlení. Politici se nepřiznávají. Politici se neomlouvají. Oni se očišťují.

Aspoň nám to tvrdí. Jak ale takové očišťování vypadá, nikdo netuší. Je očištěný ten, koho přes práci policie žalobce nepohnal před soud? Nebo ten, kdo nebyl pravomocně odsouzen? Či snad ten, kdo si odpykal trest?

Je očištěn poradce ministra financí Šnábl, který i přesto, že soud uznal jeho vinu v jakýchsi podvodných čachrech, zůstává ve funkci a těší se ministrově plné důvěře?

Přeborníkem v očišťování je samotný ministr financí Miroslav Kalousek. Jak rád a často připomíná, nikdo v této zemi snad nebyl tolikrát obviněn, tolikrát vyšetřován a tolikrát obvinění zbaven. Je nejčistší mezi čistými. V devadesátých letech seděl coby náměstek na obraně. Trestní odpovědnost za četné kauzy mu nikdy nikdo neprokázal. A politickou odpovědnost nenesl, ta vždy patří ministrovi. Tečka. Nebo spíš smajlík?

Podumejme také nad tím, nakolik je čistá Nečasova vláda jako celek. Nebo snad týden probíhající přetahovaná ODS a TOP 09 s Věcmi veřejnými je názornou ukázkou očistného procesu? ODS je pohoršena odhalenou politickou strategií ABL, kterou před léty formuloval Vít Bárta. TOP 09 se ofrňuje nad tím, že ve vládě sedí se společností s ručením omezeným. Všichni se tváří, že v červnu 2010 nevěděli, s kým jdou vládnout. Byli jsme obětí monstrózní mystifikace tehdy, nebo jsme nyní?

Je strážcem té pravé čistoty prezident Václav Klaus? Jeho přísnost na Petra Nečase a jistá vstřícnost k VV pramení z prezidentových typických šachů, s cílem získat co nejvíce prostoru a moci pro sebe, nebo má snad reálný základ pochybnost komentátora Lidových novin Martina Weisse, který naznačil, že třeba (možná, snad) detektiv Bárta něco na Klause ví?

Vykoupe-li prezident koaliční lídry v Savu, bude koaliční vláda očištěna? I kdyby byla obnovena jiskřička vnitrokoaliční důvěry, sotva lze získat zpět důvěru voličů. Pokračování současné vládní koalice si podle průzkumu SC&C pro Českou televizi nepřeje 67 procent lidí. Více než čerstvými kyblíky splašků jsou jistě ovlivněni (ne)výsledky práce kabinetu. Rostou daně a všemožné poplatky, připravována je velká penzijní loupež, je nakročeno k privatizaci veřejných služeb, naopak červík korupce si vesele hlodá ve státních strukturách dál. Jediným efektivním nástrojem k očištění země od realizovaných či chystaných vládních projektů je oheň v podobě nových voleb, po kterých by mohli političtí Fénixové vstát s obnoveným mandátem z popela.

K tak razantní očistě se koalice patrně mít nebude. Nic nového pod sluncem. Ve slovníku politiků „očistit se“ znamená: najít cesty, jak dobýt dočasně ztracené pozice zpátky, přičemž faktický vliv je udržován nepřetržitě. „To se už nedá vůbec okomentovat z hlediska politologa. Ta současná situace se již zcela vymkla všemu, co politologie umí vydedukovat, spočítat a odhadnout. Spíš byste se museli obrátit na znalce mafiánských praktik — protože pouze o ně v české politice již jde," postěžovala si počátkem týdne profesorka Vladimíra Dvořáková.

Když už ne rozumem, tak snad jedině uměleckými prostředky by šlo děje kolem nás popsat. Stanley Kubrick natočil „Osvícení“ — příběh muže, který se v izolovaném, divnou historií prodchnutém hotelu, naprosto pomátl — jako horor. Václav Havel dal svému „Odcházení“ — jež zachycuje konec do spárů politiky a politikaření upadlého člověka — podobu absurdní frašky. Kdyby někdo chtěl ztvárnit „Očištění“ — aneb vzestupy, pády a opětovné vzestupy politiků — musel by sáhnout po žánru pohádky (s motivem živé a mrtvé vody) nebo ještě spíše zombie-komedie. Stejně jako v ní nám před očima ožívají rozesmáté politické mrtvoly, které o očistné kúře cosi nekonečně žvatlají, ovšem ve skutečnosti z nich kape stále tatáž špína.

Jak by také ne, od politických faulů se očistit nedá, je možné je jen dočasně před nepozornými voliči zamluvit, zakrýt, zastínit fauly a podrazy jinými, novými, většími. Perspektiva věru nevábná.