↗

„Tak jako každý jiný ministr i já musím uspořit dvě procenta na platech.“ Foto Jakub Patočka, DR

Působení vaší poslední plnohodnotné předchůdkyně, stranické kolegyně Anny Hubáčkové se obecně hodnotí jako neúspěch. Vy sám ale na svém webu uvádíte, že byste rád navázal na její úspěšnou práci. Na co byste rád navázal?

Zmínil bych se o třech důležitých aspektech působení Anny Hubáčkové zde na ministerstvu. Anna Hubáčková vymyslela program Zelená úsporám light, který směřuje k seniorům. Zvládla na jedničku řešení požáru v národním parku Českosaské Švýcarsko a nemůžu zapomenout na vyjednanou smlouvu kolem dolu Turów.

A v čem podle vás bylo „zvládnutím na jedničku“ odvolání ředitele po požáru v národním parku?

Tehdejšího ředitele odvolala až několik měsíců po požáru.

Ale s poukazem na jeho roli během něj.

V krizi se ukáže, zda je manažer dobrý nebo špatný. A myslím, že se neukázal jako dobrý manažer.

Reakci na požár v Českosaském Švýcarsku ani Turów, ke kterému se ještě dostaneme, sami nehodnotíme jako úspěchy, ale nejprve bychom s vámi chtěli probrat téma, které je pro naše noviny dlouhodobě stěžejní. A je to také nejvážnější selhání vašeho předchůdce v minulé vládě Richarda Brabce. Jedná se o jeho roli po otravě řeky Bečvy. Jezdíme k soudu s rožnovskou firmou Energoaqua, jejíž vina je vyloučena, což dokládá celá řada expertních posudků, svědeckých výpovědí. Nové skutečnosti v tomto ohledu vycházejí u soudu najevo. A jednou z nich je okolnost, že obžaloba staví i na zavádějících podkladech, které vyšetřovatelům poskytly ministerstvo životního prostředí a Česká inspekce životního prostředí. Ukazuje se tak zjevná účelovost a podjatost jednání vašeho předchůdce Richarda Brabce, bývalého ředitele Inspekce Erika Geusse či šéfa olomouckého odboru státní správy na MŽP Radka Pallóse. Brání něco tomu, abyste zrevidovali podklady, které MŽP a ČIŽP vyšetřovatelům poskytly, a které naopak poskytnout odmítly, protože zadané studie prostě nepřevzaly, neboť se jim jejich závěry prostě nehodily? Brání něco tomu, pokud v postupu pánů Brabce, Geusse, Pallóse shledáte účelové jednání, abyste vůči nim vyvozovali trestně-právní odpovědnost? A konečně, brání něco tomu, abyste dali Policii ČR to, co se reálně v nepřevzatých studiích zjistilo?

Tak především probíhá soudní řízení. Pokud soud nabude dojmu, že podklady neodpovídaly pravdě, budeme podle toho jednat. Sám takové informace v tuto chvíli nemám.

Vždyť před volbami koalice Spolu, jejíž jste byli součástí, vedla kampaň s heslem deagrofertizace. Jedním z nejzasaženějších rezortů tak zvanou agrofertizací, tedy proměnou úřadů státní správy, aby sloužily zájmům korporace premiéra Babiše, bylo právě ministerstvo životního prostředí. Jak tady tedy ona deagrofertizace probíhala či probíhá? Jaké v tom máte konkrétní záměry?

Vzhledem ke změně služebního zákona vypíšeme výběrové řízení na všechny vrchní ředitele. Na zásadním postu vrcholných státních úředníků jsou s jednou výjimkou všichni noví. V řádu nejbližších měsíců proběhnou výběrová řízení na místa ředitelů odborů. A přistoupili jsme k restrukturalizaci orgánů přeneseného výkonu státní správy. Od 1. července jsme snížili jejich počet na pět.

Hlavním důvodem k tomu je metodické vedení. Není možné, aby stejná věc v Ústí nad Labem byl posuzována jinak než v Olomouci a zase jinak třeba v Brně. Ministerstvo musí rozhodovat ve stejných otázkách stejně bez ohledu na místo v republice.

V Deníku Referendum jsme vydali zprávu o zrušené pokutě za onu takzvanou utajenou havárii v Deze, která podle mnoha názorů je skutečnou příčinou otravy řeky Bečvy. To rozhodnutí připravil právě Radek Pallós do značné míry metodou „Ctrl C-Ctrl V“ podle odvolání Dezy. Dohlédnete na to, aby Deza skutečně pokutu dostala?

To je záležitost, které věnujeme zvýšenou pozornost. Je to primárně kompetence České inspekce životního prostředí. Nicméně dnes tu hovoříme o návratu kredibility této instituci. Přijde jen přes pokutování velkých znečišťovatelů. Nejde o to perzekuovat někoho za drobný přestupek. Jak pan nový ředitel inspekce Bejček, tak já jako odpovědný politik se chceme právě na velké znečišťovatele soustředit.

A říkáte tím, že na pokutu Deze hodláte dohlédnout?

V kompetenci, kterou mám, to pokládám za zásadní. Řešíme desítky takovýchto záležitostí, dokonce i přeshraničních. Budeme to sledovat.

V návaznosti na otravu Bečvy se řeší také takzvaná havarijní novela vodního zákona. V návrhu zůstává hlavní odpovědnost za šetření viníka havárie na místních vodoprávních úřadech, nikoli na inspekci, což je podle nás chyba.

Hlavní odpovědnost mají mít hasiči.

Hasiči mají mít hlavní odpovědnost za likvidaci škod. Ale nám jde o odpovědnost za určení zdroje havárie, to hasiči dělat nebudou. Mají to dál dělat vodoprávní úřady, podle nás je to ale chyba, máme na základě zkušeností z havárie na Bečvě i na základě rozhovorů s experty, kteří v inspekci dlouhodobě působili, za to, že by to měla být odpovědnost právě inspekce.

Především chci říct, že havarijní novela jako celek je nutnost. Konečně zavádíme online monitoring, konečně zmapujeme všechny výpusti, přicházíme s dalšími prvky, jako je řízení havárie ze strany hasičů. Pokud jde o otázku, kdo má vyšetřovat, jsou tu opravdu dvě možnosti. Buďto zachovat takzvanou sdílenou kompetenci, což má mnoho pozitivních aspektů, především v nákladech. Druhou možností je si říct, že pro Českou republiku je to taková priorita, že to postavíme jenom na inspekci.

Je to věc politická. Zatím neprošla vládou. Určitě to na jejím jednání otevřu. Ale znamenalo by to výrazné personální posílení České inspekce životního prostředí.

A proč by to mělo znamenat takové navýšení nákladů? Podle našich informací to v minulosti u jiných havárií inspekce zvládala i za současného personálního stavu.

Náhled vodařů v inspekci je jiný. Řekl bych tedy, že odborný názor na tu věc není jednotný, což se stává. Nyní to tedy projde ještě nějakou debatou, případně i v Poslanecké sněmovně.

Dalším tématem, o němž jsme mluvili i s ředitelem inspekce, jsou zamýšlené škrty v resortu. Z jeho strany znělo jako takřka hotová věc, že inspekce se bude vzdávat kompetencí — konkrétně v oblasti lesů a krajiny. Vy se s takovouto představou ztotožňujete?

Tak jako každý jiný ministr i já musím uspořit dvě procenta na platech. A určitě nechceme jít cestou plošného snižování platů, to nedává žádný smysl, protože lidé jsou tu mnohde placení špatně. To znamená jediné: dopad musí být do konkrétních pracovních pozic. Je potřeba analyzovat, kde by to mělo co nejmenší dopady. A typicky se nabízejí právě sdílené kompetence. Probíhají tedy takovéto analýzy. V České inspekci životního prostředí, ale i v celé řadě dalších institucí zřizovaných ministerstvem.

Můžete být konkrétní?

Rád to řeknu. Stejně to budu muset říct. Ale s dovolením nejprve musíme dokončit ty analýzy. Ministerstvo bude snižovat počty pracovních pozic v celém resortu. Bude jich několik desítek, tak abychom na platech třiatřicet milionů korun ušetřili.

A kdy se to dozvíme?

Musí to být platné od 1. ledna 2024, takže během podzimu.

A to chcete stihnout včetně legislativních změn? Věci, o kterých mluvíme, jednak podléhají nějaké politické debatě, ale pokud jde o kompetence, stanovuje je přece také zákon. To chcete prosadit tak rychle?

Nejprve musím dostat analýzu. Pak budou padat rozhodnutí a uvidíme, co bude podléhat legislativním změnám, a co ne.

Jak jsme předeslali, úplně jinak hodnotíme dohodu uzavřenou s Polskem o dolu Turów. Myslíme si, že to je debakl české diplomacie. Myslíme si, že jsme ustoupili Polsku, aniž bychom museli, takže to rozhodně není úspěch vaší předchůdkyně. Ale teď navíc Polsko tu dohodu nedodržuje. Bariéra, která měla zamezit úniku spodních vod, funguje jen v Polsku, nikoli v České republice. Hodláte s tím něco dělat?

To je spíše otázka na hydrogeology než na politika. Za odborné otázky odpovídá předseda expertní skupiny, kterou jsem ustanovil, z České geologické služby, z Výzkumného ústavu vodohospodářského, z odborníků z akademické sféry. Prosím zkuste si udělat rozhovor s někým z těchto expertů nebo s panem ředitelem České geologické služby Venerou. Oni mají interpretovat, jestli to funguje nebo nefunguje, co to pro hydrogeologii znamená, jakým způsobem to může nebo nemůže fungovat.

A vy na to nemáte názor, když s nimi jako se svými podřízenými mluvíte? Nebo jste nepochopil, co vám říkají?

Pochopil jsem to velmi dobře. Ale nemyslím si, že to je role politika. Česko-polská smlouva tak, jak byla uzavřená, hovoří o okamžiku, kdy se zkontroluje, zda stěna funguje nebo nefunguje. Ten okamžik nastal 30. června 2023 — nejenom na základě historických vrtů, ale i na základě nových.

Zkusím říct, proč si myslím, že dohoda je dobrá. Bez ní jsme neměli nic. Měli jsme za humny důl. Tam se těžilo. Neměli jsme žádná data, do dolu jsme nemohli vstupovat, nemohli jsme s nikým komunikovat, nemohli jsme nic měřit a když jsme si to na české straně naměřili, bylo nám to k ničemu.

Probíhala přece arbitráž a ve které se Polsko bálo a tahalo v ní za kratší konec.

Určitě. Tady vás ovšem poprosím spíše o diskusi s odborníky na mezinárodní právo. Dosáhli bychom na základě této arbitráže zavření dolu? Všichni tito odborníci vám řeknou, že ne. Jednalo se jen o to, že polská strana udělala špatně EIA (proces hodnocení vlivu na životní prostředí — poznámka DR) na prodloužení těžby. Ale nic nebránilo polské straně udělat ho správně. A takto také postupovala.

Výhodou smlouvy je to, že dnes máme veškerý monitoring podzemní vody, hluku, světelného znečištění, můžeme kdykoli vstupovat na jejich území, dokonce si kontrolovat měření sami jako Češi — Česká hydrometeorologická služba tak také činí. Nejenom z vrtů, ale přímo v dole. Byla nám poskytnuta všechna historická data. Takže je můžeme porovnat s daty z České republiky.

Stanovili jsme si nová místa, kde se provedly nové vrty. Poláci museli udělat podzemní stěnu, aby zastavili vtékání vody do dolu. Zároveň dělají zemní val, který mají mít hotový do příštího roku, který osází zelení. Těžaři musí udělat nový hydrogeologický model celé oblasti.

Než jsme měli smlouvu, kontakt byl jen s těžařem. Dnes je to na úrovni odborníků na české a polské straně. Účastní se toho obdoba České geologické služby na polské straně. Vzniká tak ucelený hydrogeologický pohled na celou žitavskou pánev.

Nám to sice zní tak, že Polsko si dál dělá, co chce, v českém pohraničí mizí voda a nás má uklidnit, že o tom máme dokonalé informace, ale jak myslíte. Jak se vám zamlouvá současné rozdělení kompetencí v klimatické politice? V jaké míře je to vlastně kompetence ministerstva průmyslu a obchodu a v jaké míře je to kompetence vaše?

Dělící čára je poměrně jasná a dlouhodobě ustálená. Ministerstvo životního prostředí má veškerou odpovědnost za klima a adaptaci. To znamená veškerou legislativu, která souvisí s transmisí emisních povolenek, klimatickými cíli České republiky, které se rozpadají do jednotlivých dílčích cílů.

Doručovateli v jednotlivých typech snižování emisí oxidu uhličitého jsou jednotlivé resorty. Průmysl a obchod v oblasti energetiky, doprava v oblasti dopravy, zemědělství ve své oblasti. A pak je tu nadresortní oblast — a tou je snižování spotřeby energií, jak v bytových a rodinných domech, které dělá primárně naše ministerstvo — to jsou všechny programy související se „zelenou úsporám“.

Mluvíme-li o zelené úsporám, proč podle vás váš z našeho hlediska v principu bohulibý záměr Oprav dům po babičce vyvolal tolik odporu?

Přiznám se bez mučení, že jsem to nečekal. Překvapilo mě to a podle mě je asi největším důvodem té relativně prudké reakce fakt, že žijeme v titulkové době. Většina lidí a hlavně politiků vnímala program ve zkratce, že majitelé domů mohou dostat na dotacích poměrně velkou částku. Realita je úplně jinde, program Oprav dům po babičce je jen logickým pokračováním úspěšného dotačního programu Nová zelená úsporám.

Oproti její klasické variantě, kde padesátiprocentní dotaci dostanete až po realizaci zateplení, tak u „babičky“ dostanete peníze předem a nemusíte tak mít dopředu našetřené statisíce. Dalším bonusem je zvýhodnění nezaopatřených dětí, na které rodina dostane padesát tisíc korun. Program tak cílí hlavně na mladé rodiny, které potřebují bydlet.

Vedle toho máte šanci od ledna dosáhnout na zvýhodněný úvěr od stavebních spořitelen, u kterého bude úroková sazba okolo čtyř procent. Na druhou stranu to celé přitáhlo pozornost k renovacím budov a snižováním energetické náročnosti, takže se i o programu dozvědělo daleko víc lidí, za což jsem rád.

Důležité je také dodat, že pro nízkopříjmové rodiny, máme program Nová zelená úsporám Light. Lidé v tomto programu dostanou téměř stoprocentní dotaci do výše 150 tisíc korun například na výměnu oken, dveří nebo zateplení. Dalších devadesát tisíc pak na instalaci fotovoltaiky nebo fototermiky na ohřev vody. Stejně tak jsou připravené dotace pro lidi, kteří žijí v bytech, pro bytové domy ve vlastnictví společenství vlastníků bytových jednotek a bytových družstev, pro byty ve vlastnictví fyzických a právnických osob i pro byty ve vlastnictví obcí. Všechny informace najdete na webu novazelenausporam.cz.

Rovněž musím doplnit, že nikam nevymizela ani podpora pro veřejné budovy. Z Operačního programu Životní prostředí podporujeme komplexní zateplení budov včetně instalací obnovitelných zdrojů energie. Žádosti se spustí také na podporu novostaveb ve veřejném sektoru v pasivním energetickém standardu a plusových budov.

Myslíte, že by vzhledem k vážnosti situace české ministerstvo životního prostředí mělo mít vůči ostatním resortům právo klimatického veta, tak jako je to třeba v Rakousku? Jinak řečeno, že by se všechny politické záměry měly posuzovat z klimatického hlediska a ministr životního prostředí by měl mít právo je vetovat?

Nejsem příznivcem veta, restrikce. Jsem zastáncem toho, aby vize byla sdílená. Pro mě je zásadní, aby vize klimatické politiky a klimatické cíle České republiky byly sdílenou politikou české vlády. Ve vládním prohlášení je napsáno, že Česká republika vnímá green deal jako příležitost.

A teď aktuálně se zpracovává klimaticko-energetický plán, z něhož bude vycházet politika ochrany klimatu a státní energetická koncepce. Musí vznikat společně, protože dopady z energetiky na klima jsou zcela zásadní.

Máte představu, k jakému datu by česká energetika měla stát plně na obnovitelných zdrojích? Neměl by se takový termín stanovit?

Sám samozřejmě doufám, že co nejdříve. Ukáže to energetická koncepce. Ale ukazuje to také trh. Návratnost obnovitelných zdrojů se zkracuje. Pěkně se v České republice rozjela oblast využívání solární energie. A je to zásluha této vlády — až naše vláda odšpuntovala podporu solární energie zpět na správnou úroveň: ne dotacemi provozními, ale dotacemi investičními.

Čeká nás velký přerod v oblasti větrné energie. Na tom se intenzivně pracuje — na definici tak zvaných „go to“ zón, nebo „akceleračních zón“, což by mělo umožnit rozvoj větrné energie, kde jsme poměrně pozadu. Ale dalších podobných záměrů je celá řada — biometan, průmyslová tepelná čerpadla. V tepelných čerpadlech je Česká republika takřka velmocí.

A řeknete tedy nějaký termín, k němuž by Česká republika měla stát plně na obnovitelných zdrojích, tak jako si je stanovují jiné evropské země?

Stoprocentně na obnovitelných zdrojích asi nikdy nebudeme, protože vize budoucnosti české energetiky staví na kombinaci jádra a obnovitelných zdrojů, což je definováno jako cíl. Obnovitelné zdroje logicky vytlačují a budou vytlačovat uhelné zdroje. Mým cílem je, aby především co nejdříve nahradily uhlí.

A vy jako ministr životního prostředí nevnímáte jaderné plány jako problém? Nevidíte v nich do značné míry účelovou překážku pro plný rozvoj obnovitelných zdrojů? Vždyť se jedná o centralizovaný zdroj energie, který obnáší obrovské investice na velice dlouhou dobu. Kdyby se totéž investovalo do obnovitelných zdrojů, mohli bychom na ně přejít mnohem rychleji.

Takovou diskusi vedeme. Je relevantní a vláda a politická reprezentace ji musí vést s odborníky. Je to objem peněz, schopností, technologií, lidských zdrojů, kterých nemáme v České republice nekonečno.

Sami patříme k těm, kteří se domnívají, že současná energetická koncepce v podobě, v jaké se projednává, je kvůli své jaderné komponentě zcela nerealistická. Myslíme si, že Česká republika už nikdy žádnou další jadernou elektrárnu nepostaví a že takovéto úvahy jsou největší slabinou české klimatické politiky. Česká republika má úplně otřesnou zkušenost s dostavbou jaderné elektrárny Temelín — s nekonečnými průtahy a zdražováním. Když se ale podíváme po Evropské unii, je to všude stejné. Dvě poslední elektrárny, které se stavěly, Flamanville ve Francii a Olkiluoto ve Finsku v obou případech překročily plánovaný rozpočet o stovky procent a termín dokončení se odsunul o více než deset let. Navíc lze očekávat, že potíže v České republice budou při zdejší úrovni veřejné správy ještě podstatně horší než ve Francii nebo Finsku. Takovéto problémy přitom jiné technologie nemají. Myslíme si tedy, že Česká republika by měla mít alespoň záložní plán plného přechodu na obnovitelné zdroje. Proč to nepožadujete? Z jakého jiného místa ve vládě by takový hlas měl zaznívat? Sto procent z obnovitelných zdrojů je přece standardní vize budoucí energetiky v západní Evropě, kam prý chceme patřit.

Tak především dvě jaderné elektrárny tu už máme.

Ano, ale obě mají nějakou projektovou životnost a jde o plány do budoucna.

Co se týká energetické koncepce, za sebe a ministerstvo musím říct, že podpora směřuje primárně do obnovitelných zdrojů. Musíme si uvědomit — a my tak argumentujeme —, že je před námi poměrně dlouhá řádka let, kdy nic jiného než obnovitelné zdroje nelze postavit. Takže je naprosto logické, aby úvahy směřovaly právě sem. Máme řadu podkladových materiálů, které dělaly renomované instituce, jako jsou Deloitte a tak dále.

Z našeho ministerstva směřují podněty a tlak k tomu, abychom z modernizačního fondu financovali především obnovitelné zdroje. Tak abychom dokázali být efektivní v blízké budoucnosti.

Evropská komise navrhla koordinované vystoupení všech zemí z Energetické charty, která brání rychlejšímu odchodu od fosilních paliv. Budete po ministru Síkelovi požadovat, aby se k tomu Česká republika připojila?

Podporovat koordinované vystoupení určitě dává větší smysl než prosazovat jednostranné vystoupení České republiky. Rozhodně věcně ani politicky nedává smysl v té dohodě setrvávat a jsem přesvědčen, že u nás ani není politická síla, která by se stavěla proti koordinovanému vystoupení z Energetické charty.

Vylučujete, že by Česká republika dotovala těžbu uhlí, pokud začne během tří let ekonomicky krachovat v důsledku ceny povolenek?

Záměr vlády je jasný a je zakotvený v programovém prohlášení, tedy že chceme s uhlím skončit do roku 2033. Podle mě ale bude spotřeba uhlí výrazně klesat jak v energetice, tak i u domácností, a to díky podpoře čistých technologií, tak i díky postupnému náběhu nové legislativy, daleko dříve.

Pro takhle rozsáhlou proměnu energetiky potřebujeme i masivní investiční pobídky, které nabízí především Modernizační fond nebo Operační program spravedlivá transformace. Dohromady máme na proměnu historicky největší objem investic, přes 1,2 bilionu korun do roku 2030.

Konkrétní postup, jak skoncujeme s využíváním uhlí v energetice, představí nová Státní energetická koncepce, kterou letos vláda projedná. Nedokážu si tedy představit, že by vláda podporovala těžbu uhlí.

Tak zpět k ochraně přírody. V květnu jste řekl, že máte v plánu povolit odstřel vlků.

To jsem neřekl.

Řekl jste, že za určitých okolností.

Ani to jsem neřekl.

Jak se to tedy dostalo do titulků a co jste tedy řekl? Co máte v plánu, pokud jde o vlky?

Odsouhlasili jsme mezi ministerstvem životního prostředí a ministerstvem zemědělství akční plán, který řeší ustanovení akčních skupin pro každý jednotlivý kraj. V každém kraji bude pětičlenná skupina se zástupcem z Agentury ochrany přírody a krajiny, zástupcem Policie, zástupcem kraje v oblasti ochrany životního prostředí, zástupcem kraje v oblasti myslivosti a zástupcem Myslivecké jednoty.

Nastavíme legislativní prostředí takovým způsobem, aby — pokud by se ukázalo v konkrétním případě nestandardní chování vlka — s ním tato pětičlenná skupina mohla něco v reálném čase udělat.

A co to „udělat něco v reálné čase“ znamená? Nám to zní přesně jako povolení odstřelu.

Ne, ne. Je to celá série kroků. Vlk je vrcholný predátor a to, že se nám do České republiky a české krajiny vrátil, je velmi pozitivní. Je to chráněné zvíře, chráněný druh. Zároveň tím, že Česká republika je poměrně lidnatá, musíme být připraveni na mimořádnou situaci, pokud by přišla.

Akční plán stanovuje celou řadu kroků, od uspání, očipování, monitorování přes plašení, zamezení vstupu technologickým opatřením, přemístění vlka, až po — ano, poslední krok, kterým může být jeho odstřel. To ale neznamená, že tady budeme střílet vlky na potkání. Je to chráněné zvíře, chráněným zůstane. Jenom musíme mít jasná pravidla, pokud by se u nějakého jedince projevilo nestandardní chování.

Ale do české krajiny vlci patří. Osobně jsem třeba nadšený ze Šumavy, kde nám vlčí populace přirozeně redukuje spárkatou zvěř. Trochu jiná je situace v Beskydech, kde je dlouhá tradice pasteveckého způsobu chovu ovcí a koz. V oblasti nebyl odsun německého obyvatelstva, takže vztah k půdě je tam hlubší a zaplať pánbůh za to.

Šumava je naproti tomu jediná rozsáhlejší divočina, kterou v České republice máme. Musíme se zkrátka naučit s vlkem znovu žít. Ale myslím, že je dobře, je-li česká veřejnost ubezpečená, že v případě nestandardního chování vlka má veřejná správa možnost zakročit.

A co je „nestandardní chování“? Obáváme se, že to dává široký prostor pro vyjednávání. Víme, že zástupci chovatelů dokáží být někdy až agresivní, jako se to dělo na Broumovsku. A pak ten poměr v oné pětičlenné komisi, kde mají většinu myslivci a policie, také vyvolává velké obavy, že se tu prostě začnou střílet vlci.

Určitě ne. Není to tak ani v aplikační praxi. Myslivci nechtějí střílet vlky.

No… jak kteří. Kolik tu podle vás vlků s nestandardním chováním bylo, od té doby, co se vrátili do české přírody? Byl tu aspoň jeden takový?

To je asi otázka pro odborníky. Chtěl bych říct jinou věc. Musíme dělat posuny na všech stranách. Agentura ochrany přírody a krajiny vydala standard, jak musí být zabezpečeny ovce a kozy, pokud zůstávají venku přes noc — stanovuje se tam výška plotu a tak dále. Od té doby, co chovatelé provedli stanovená opatření, a to i s dotacemi ministerstva životního prostředí, nebyl v takto zabezpečených ohradách zaznamenán jediný případ zvířete zabitého vlkem.

Vlk je vrcholný predátor a potravní oportunista. Přirozeně loví to, co je nejjednodušší.

Přesně tak. Na tom není nic nestandardního.

Ano, proto se management u chovatelů změnil. Muselo se změnit chování lidí, způsob, jakým si chovaná zvířata zabezpečují. Museli jsme takovou diskusi vést s chovateli. Mám radost z toho, že se celá řada z nich posunula, že nastal soulad. Do újmové vyhlášky se navíc zahrnulo, že ministerstvo uhradí každou odlovenou ovci nebo kozu.

Před volbami jste s kolegou Vondrou ve videoklipu slibovali vyhlášení národních parků Moravská Amazonie a Křivoklátsko? Kdy to bude? A co nové CHKO? Co například Novohradské hory?

Co se týče Křivoklátska, tam ten proces už běží, na podzim roku 2022 ministerstvo životního prostředí zahájilo proces vyhlášení národního parku Křivoklátsko. Ten by měl být na šestnácti procentech nejcennějšího území stávající chráněné krajinné oblasti na základě podkladů, které připravila Agentura ochrany přírody a krajiny.

Pokud jde o další chráněné oblasti, priorita MŽP je v tuhle chvíli zaměřená na park Křivoklátsko, CHKO Soutok a také na CHKO Krušné hory. Novohradské hory nikdy ze seznamu lokalit vhodných pro vyhlášení CHKO nezmizely.

Čím je podle vás způsobeno, že má vaše strana, které jste místopředsedou, v posledním průzkumu dvě procenta?

Určitě to není dobrá situace. Osobně si ale nemyslím, že je to tak zlé. Je to prostě jeden průzkum. Jediný relevantní průzkum jsou volby a jsem přesvědčen, že tam to bude vypadat jinak. Na KDU-ČSL určitě dopadá, že jsme součástí vlády, že musíme dělat reformy, reformy pro budoucnost, tak aby například dnešní třicátníci a čtyřicátníci měli důchody. Proto pan vicepremiér přichází s důchodovou reformou. To je jedna rovina.

Pro mě je stěžejní jako pro politika a místopředsedu KDU-ČSL, abychom s jasnou vizí a vizitkou odpracované činnosti vstupovali do předvolebního období. To se týká celé řady věcí, které jsme slibovali, voličům KDU-ČSL a voličům Spolu, ať už se to týká důchodové reformy, ochrany klimatu, přechodu na cirkulární ekonomiku, nebo pomoci lidem s energiemi, s bydlením.

Je to celá řada věcí, kde jsme uprostřed volebního cyklu. Nejsem politolog, ale je přirozené, že při prosazování reformních kroků se toto může stát. Pro mě je ale zásadní, abychom voličům KDU-ČSL mohli před volbami ukázat, co jsme pro ně udělali.

A co nám řeknete na námitku, že vás voliči opouštějí právě kvůli tomu, co v sociální oblasti vláda dělá. To, čemu se marketingově říká důchodová reforma nebo konsolidační balíček, lidé namnoze vnímají — a podle nás správně — jako sociálně nezodpovědnou politiku. A tváří toho je váš předseda a ministr práce a sociálních věcí je Marian Jurečka. KDU-ČSL přitom má sociálně zranitelnější voliče, a právě ti vás podle našeho mínění začali opouštět.

Je to samozřejmě názor, který neumím vyvracet, protože není podložený daty. Kdybychom si udělali datovou analýzu názorů lidí, kteří KDU-ČSL volili a nyní tvrdí, že už nebudou, pak bychom o tom mohli mluvit. Důchodová reforma třeba bude mít příznivý dopad na dnešní třicátníky.

Nemyslíme si to. A odvolávali bychom se na odborníky, kteří tvrdí pravý opak.

Po ministru životního prostředí prosím nechtějte vést tuto polemiku. Akceptuji, že je to váš názor, sám se setkávám zase s opačnými názory lidí, kteří to kvitují.

Jste otcem pěti dětí. Jak zvládáte skloubit práci a rodinu? Jinak řečeno, kdo vám hlídá děti, když děláte kariéru?

Musím to zvládat, je to pro mě zásadní. Víte, že jsme se napoprvé ministrem nestal. Cítil jsem, že by to nebylo pro rodinu dobře. Snažím se chránit si čas pro rodinu, především víkendy a hlavně neděle. Snažíme se to manažovat se ženou tak, aby to pro všechny dávalo smysl. Pokud by to smysl dávat přestalo, pak politiku prostě dělat nebudu.

JAKUB PATOČKA, ZUZANA VLASATÁ