↗

Vlk je nejen zvíře s vysokou inteligenci, ale i se schopností bohatých citů a sociálních kontaktů. V lidech od pradávna vzbuzuje respekt i hrůzu. Foto Martin Mecnarowski, WmC

Kdybychom udělali anketu, které zvíře je u nás pokládáno za nejnebezpečnější, určitě by se na jednom z prvních míst objevil vlk. Svou fyzickou silou, skutečnými i vymyšlenými vlastnostmi je v lidských představách ztělesněným symbolem zla. Pravdou je, že v minulosti vlk aktivním lovem zabíjel velké druhy býložravců, jako je zubr nebo los, a v současnosti loví srnce, jeleny, divoká prasat, z domácích zvířat například ovce. Tato zdatnost, schopnost lovit ve smečce, vynikající taktika a strategie lovu vzbuzovala v lidech mimořádný respekt a zároveň i velký strach.

Vlk však je nejen zvíře s vysokou inteligenci, ale i se schopností bohatých citů a sociálních kontaktů. Vlci mají právo na život stejně jako lidé a na světě je pro ně místa dost. V minulosti člověk vlka pokládal za vážného potravního konkurenta. Proto snad lidé uvěřili každé vymyšlené a přehnané historce o vlcích, které zůstávaly v povědomí jako ničím nevyvratitelná pravda. Tyto „memy“, jak označujeme kulturní obdobu genu, se vštěpovaly celým generacím pomocí pohádek pro děti, ale i literatury pro dospělé.

Ve svém původním areálu, zahrnujícím velkou část Asie, Evropy i Severní Ameriky, tvoří vlk přes třicet zeměpisných ras, a to podle toho, zda žije v polární oblasti, stepích, tundrách nebo v rákosinách velkých říčních delt. Dnes zjišťujeme nejen rapidní pokles jeho stavů, ale i vymizení v celých oblastech.

Na jiných místech se však vlk vrací. Někde pomocí náročných reintrodukčních programů, někde sám od sebe, jako u nás. Zásadní pro jeho návrat bylo zavedení celoroční ochrany.

V řadě zemí lidé umí s vlky žít. Zvládneme to také?

Vlk je přítel člověka a v krajině s katastrofálně přemoženou spárkatou zvěří pomáhá s její regulací. Pochopit, nikoliv však schvalovat, lze střílení vlků v oblastech, které mají daleko do politické stability či právního státu — například v Rusku. Ale i některé bohaté demokratické státy, jako například Norsko, povolují jejich odstřel. Naproti tomu v relativně chudém Rumunsku, kde se odhaduje stav vlčí populace na čtyři až pět tisíc jedinců, se lidé naučili s vlky žít. Také na Slovensku i přesto, že si vyjednali výjimku z legislativy Evropské unie, už přestali vlka střílet.

Česká republika by bez nějaké zvláštní zátěže pro člověka či ekosystémy snesla asi tisíc vlků. Aktuálně na naše území zasahuje osmnáct teritorií vlčích smeček především v pohraničních oblastech. Protože vlci putují na velké vzdálenosti, není vyloučen výskyt vlků prakticky na celém území.

Ano, vlk žere i domácí zvířata. To dělají všechny velké šelmy. Tato skutečnost přivádí mezi nepřátele vlků i ty, kteří nepatří mezi myslivce. Jsou to především chovatelé ovcí. Je naivní zlobit se na mraky, že z nich padá déšť, je pošetilé nadávat větru, že vyvrací stromy, a je rovněž zbytečné nenávidět vlka, že žere ovce.

Tak jako je vhodné zabránit medvědům ničit včelíny či liškám vybírat slepice, je vhodné co možná nejvíce bránit vlkům v zabíjení ovcí. Lze použít elektrické ohradníky, košáry či pastevecké psy. Tím vlky neodsuzujme k hladu a strádání ani neničíme jejich populace — jenom jim vymezujeme prostor. Stát chovatelům hradí případné škody na hospodářských zvířatech a na jejich minimalizaci poskytuje dotace.

Přímá setkání lidí a vlků jsou navzdory stoupajícímu počtu vlků u nás relativně vzácná a není známo, že by kdy vlk napadl člověka. Přesto se nedávno se objevila informace, že stát výjimečně povolí odstřel nebezpečných a problematicky se chovajících jedinců jinak zvláště chráněného vlka.

Takovou výjimkou mohou být jedinci, které se někdo snažil ochočit nebo odchovat v zajetí a tím změnil jejich přirozené instinkty. Nebo se může jednat o mladé jedince vyhledávající nová teritoria. Právě u nich je možné se setkat se sníženou ostražitostí vůči lidem. Navíc pokud by byli lákáni snadným získáním potravy, jako jsou nedostatečně zabezpečená stáda hospodářských zvířat, živočišné odpady a zbytky pohozené v okolí sídel, mohou si na přítomnost lidí vybudovat přímo návyk. Vlci by se neměli přeměnit z divoké šelmy v podivného příživníka a smetišťáka.

Jestliže se takový jedinec specializuje na lov hospodářských zvířat nebo si zvykne chodit pro zbytky potravy z odpadů, je asi vhodné, aby byl odstřelen. A to nejen kvůli lidem a jejich hospodářským zvířatům, ale kvůli vlkům samotným. Tahle možnost má ale svoje otazníky: Je „divně se chovající vlk“ skutečně vlk ? Není to pes či kříženec? Jsou napadána skutečně zvířata, která jsou v ohradě nebo jsou střežena ovčáckým psem? Není žádost o odstřel vlka motivována spíše zájmem o trofej či pochybnou slávu?

Myslím si, že za určitých okolnosti je lov některých jedinců vlka obecného možný, ale trochu se obavám, že někteří jedinci druhu Homo sapiens toho budou zneužívat.