Sociálně klimatický fond může pomáhat všem. Záleží na vládě, zda skutečně bude
Vladimír ŠpidlaNové prostředky k modernizaci ČR slibuje unijní Sociálně klimatický fond. O tom, jak je využijeme, bychom podle expremiéra a expředsedy sociální demokracie měli vést transparentní veřejnou debatu — což se zatím neděje.
Českou republiku navštívila v minulém týdnu Ursula von der Leyenová. Předsedkyně Evropské komise se setkala také s premiérem Petrem Fialou. Příznačné bylo, že zatímco ona hovořila o novém zeleném plánu — tedy investicích do stavby energetických sítí, obnovitelných zdrojů energie i rozvoje dovedností nutných k proměně energetiky —, předseda české vlády mluvil o rozvoji jaderné energetiky a stavbě nových reaktorů v Dukovanech.
Návštěva Leyenové nebyla náhodná. Evropská komise schválila koncem září na návrh Fialovy vlády rozšíření Národního plánu obnovy pro Českou republiku. S takzvanými plány obnovy přišla Evropská unie v reakci na pandemii koronaviru.
Sociální demokracie ještě v předchozím volebním období vyjednala pro Českou republiku dotaci 180 miliard korun — na investice do modernizace ekonomiky, školství, kultury, zdravotnictví i sociálních služeb. Vláda si prostřednictvím plánu obnovy mohla vzít z evropských fondů zvýhodněnou půjčku ve výši asi 20 miliard za nula procent úroku. Sociální demokraty ale v tomto bodě ministři za politické hnutí ANO tehdy přehlasovali.
Fialova vláda buď nejedná vůbec, nebo jen za zavřenými dveřmi
Národní plán obnovy za 180 miliard se postupně plní. Úkol dále plán obnovy rozšířit zdědila současná vláda, dlouho ale přešlapovala na místě. V červnu požádala Evropskou komisi o dodatečné granty za 30 miliard korun a především půjčku z plánu obnovy ve výši 137 miliard — na investice do rozšiřování kapacity škol, domovů pro seniory, do zateplování, zdravotnictví a železniční dopravy. Ale v srpnu, pouhý měsíc a půl po svém předchozím rozhodnutí, obrátila o 180 stupňů a žádost o půjčku snížila na 19 miliard.
Někomu by se mohlo zdát nepatřičné, že si půjčujeme od Evropské komise v době vysokého deficitu státního rozpočtu. Evropská komise ale získává peníze jménem celé Evropské unie, a daří se jí tak zajistit mnohem výhodnější podmínky. Pokud si ministr financí Stanjura stěžoval na rostoucí úroky státního dluhu, zde se naskytla cesta, jak na jeho obsluze ušetřit nemalé miliardy.
Když návrh sociální demokracie v roce 2021 ministři za ANO ve vládě přehlasovali, byla úroková sazba u této půjčky nula procent. Následně Fialova vláda dva roky váhala, zda si půjčku vzít. Dnes už je úrok půjčky z plánu obnovy tři procenta. Svědčí to o zmatečném řízení státu současnými ministry.
Rozhodnutí vlády seškrtat půjčku z národního plánu obnovy kritizovali i odborníci na energetiku a ekologii, kteří upozornili třeba na potřebu velkých investic do zateplování domů, zvláště v případě nízkopříjmových domácností. Dobře utracené peníze by zde pomohly i menším místním firmám.
Jako pokaždé jde v politice o priority. Na straně Unie jsou jasné: EU spustila nový Sociálně klimatický fond, který je zamýšlen jako pomoc střední třídě — stabilizující nejvíce i naši demokracii — a nízkopříjmovým domácnostem při energetické transformaci. Fond bude získávat prostředky z rozšířeného systému emisních povolenek.
Nastavení konkrétních parametrů je záležitostí jednotlivých států. Dnes je řada státních dotací dostupná jen těm, kteří už sami něco mají — třeba dům „po babičce“ nebo dostatek peněz na zaplacení rekonstrukce, kterou jim pak stát částečně zpětně proplatí. Sociálně klimatický fond ale může pomáhat všem, kteří pomoc v době vysokých cen energií potřebují. Fialova vláda Sociálně klimatický fond v České republice zatím připravuje netransparentně. Hrozí, že se zde opět projeví amatérismus a snaha současných ministrů se úkoly promlčet a pročekat.
Výše půjčky z plánu obnovy už je nyní, po schválení Evropskou komisí, uzavřený příběh. Sociálně klimatický fond a jeho využití se tak stává ústřední otázkou modernizace a proměny České republiky. Prostředky a jejich určení jsou zřejmé, provedení ovšem záleží na schopnostech a vůli dnešní vlády. Kam prostředky nakonec půjdou, jak budou spravovány a komu v důsledku prospějí, musí být předmětem veřejné debaty.