Podavačka papíru by pro mou práci bylo ještě lichotivé označení. Je vcelku vysoce kvalifikovaná, nadprůměrně placená, to ale neznamená, že to není bullshit job. I kolegové, kteří jsou vlastně mými klienty často říkají, že je to úplně jedno, jak to udělám, že to stejně nikdo neocení. Míra stresu je v přímém kontrastu k tomu, že cokoliv udělám, je stejně "na hovno". Nemůžu se ubránit pocitu, že nejen já, ale i mí kolegové tu plýtvají svým potenciálem a kreativitou a jelikož mnoho z nich pracuje 12 a více hodin denně, je v tomto případě práce i silně desocializačním faktorem. A to, že se dnes absence práce projevuje tak, jak píšete, není podle mě důsledek toho, že člověk nemá práci, ale toho, jaký důraz na ní společnost klade, to jakou hodnotu jí přikládá, že nevidí jinou alternativu a potažmo tím, jak se díva na ty, kdo nepracují. Překvapuje mě, jaké reakce občas vyvolává mé tvrzení, že matka 4 dětí, která v životě "nepracovala" je pro společnost mnohem užitečnější než já. Tím rozhodně neříkám, že si své práce nevážím, a že za ní nejsem ráda, byla bych ale ráda, kdyby společnost oceňovala i jiné způsoby, jak lidé přispívají k jejímu chodu a rozvoji. Vedle spousty zbytečných zaměstnání existuje i řada oblastí, kde je pracovníků nedostatek.
Vykašlat se na Bullshitt Jobs?
Jiří Dolejš