omlouvám se za výraz smečka ve spojitosti s rešeršisty, neměl jsem ho užít, byť ho znám z prostředí Rozhlasu. Co Vaše oddělení dělá, celkem vím, a ta práce je užitečná (a nezbytná) pro zpravodajce, moderování publicistických relací atd. Na druhé straně přibývání rešeršistů se dělo souběžně s redukováním počtů redaktorů či režisérů právě v oblastech, kde prací rešeršisty nelze nahradit práci kulturního redaktora atd., ba ani těmto redakcím příliš nepomůže. Nejpatrnější je to v regionech, ale také obecně v kulturním vysílání.
Okolnost, že například tento problém si takhle vysvětlujeme prostřednictvím DR, přičítám přinejmenším „nedostatečné komunikaci s podřízenými, které se nepodařilo přesvědčit, že restrukturalizace šla správným směrem,“ jak řekl nový generální ředitel René Zavoral. To přinejmenším. Druhá věc je, zda oslabování programu plíživou redukcí programových pracovníků (i peněz v programu), tedy ubývání tvůrčího potenciálu, je vyrovnáno nějakou jinou kvalitou, ve vysílání zhodnocenou a slyšitelnou. Vedení rozhlasu si může být jisto tím, že skutečný rozhlasák nikdy nenechá ve vysílání díru, a vždycky „někdo“ nakonec ten pořad nějak slepí, i kdyby u toho měl padnout. A vedení rozhlasu bývá celkem jedno, za jakých okolností se děje a jestli je to trvale udržitelné vzhledem ke kvalitě vysílání i možné vyčerpanosti tvůrců.
Nepochybuji o tom, že René Zavoral nyní čestně sdělí pracovníkům, která místa se z úsporných důvodů budou ještě rušit a jaká organizační opatření je budou doprovázet – ani tuto odvahu a odpovědnost minulé vedení rozhlasu nemělo, neboť nedbalo na „komunikaci s podřízenými“.
Vážený pane Radovanoviči, teprve od Vás jsem se dozvěděl o mých údajných aspiracích na poradce ředitele. Nic takového jsem v úmyslu nikdy neměl a velice si vážím toho, že mohu s Českým rozhlasem spolupracovat jako autor, někdy třebas i s Vámi. A chci Vás ujistit, že nejsem umanutým kritikem ČRo, ale jeho vděčným stoupencem.
Ondřej Vaculík