Příspěvek Daniela Veselého k blízkovýchodní politice považuji za vynikající a velmi mne mrzí že podobných přístupů je u nás méně než šafránu. K textu jen malé upřesnění. Na jaře 2009, tedy v době českého předsednictví EU, jsme neodvezli do Gazy a okolí "propalestinsky orientované poslance Evropského parlamentu", ale poprvé se nám podařilo dát dohromady delegace poslanců z 21 národních parlamentů členských států EU. A mnozí nebyli vůbec propalestinsky orientovaní. Naopak. Předseda polského Senátu se nesmírně rozzlobil když pochopil, že na naplánované schůzce s poslanci gazanského parlamentu budou i poslanci zvolení za Hamas, ne en za Fatah a další strany. Jako tehdejší poradce předsedy PSP ČR Vlčka jsem vyzval všechny národní parlamenty,aby delegovali poslance, kteří by chtěli jednat s gazanskými poslanci ze všech stran a poprvé na společné schůzce,což se předtím nikdy nepodařilo neb třeba poslanci Hamasu odmítali sedět na stejné jednání s poslanci Fatahu. Společnou schůzku mi pomohli připravit zástupci OSN v Gaze. Nešlo tedy o nějaké naše separátní jednání s Hamasem. Na jednání se nám podařilo získat od poslanců Hamasu jednoznačnou podporu pro dvoustátní řešení a pro hranice z roku 1967 s mírnými modifikacemi. To jsem považoval za úspěch, stejně jako řada ostatních poslanců z EU zemí, kteří se jednání zúčastnili (část vedená polskou delegací a předsedou Vlčkem se na poslední chvíli odmítla zúčastnit). Pouze v České republice byla schůzka po našem návratu do Evropy kritizována a odmítnuta a já jsem ztratil práci, kterou jsem od té doby již nezískal. Odkazuji i na mou esej "Může se v ČR prosazovat levicová zahraniční politika?" DR 28.12.2014