Boj s korupcí? A kde je zákon o státní službě?
Jiří PeheProti korupci chtějí bojovat všechny politické strany. Přijmout protikorupční opatření se však ukazuje jako velmi obtížné. Na konkrétních zákonech můžeme sledovat skutečnou politickou vůli korupci potírat.
Je dojemné sledovat, jak urputně české politické strany bojují proti korupci, zejména když opakovaně slibují před volbami, že tentokrát už opravdu, ale opravdu přijmou zákony, které korupci omezí. Čím to, že se ty skvělé plány nakonec pokaždé tak nějak neuskuteční?
Odpověď známe: je to samozřejmě zásluhou ostatních politických stran. Naposledy tak prý například sociální demokracii zabránila v přijetí návrhů na omezení lobbingu a novou úpravu střetu zájmů Občanská demokratická strana.
Všimněme si, že osvědčenou metodou, kterou politické strany používají při blokování smysluplných návrhů, jsou tvrzení, že v principu souhlasí s nutností toho či onoho opatření, ale je třeba celou věc upravit „komplexněji“ nebo prý „ošetřit jinak“. Politické strany prostě mají tu nejlepší vůli něco dělat, jenom se jim obvykle tak nějak nelíbí návrhy, jež jsou zrovna na stole.
Výsledkem této horečné aktivity našich politiků v boji s korupcí je, že se v podstatě na legislativní úrovni neděje nic, zatímco korupce utěšeně přibývá.
Nyní přichází s balíčkem protikorupčních opatření Fischerova vláda úředníků.
Návrh, který má na starosti ministr vnitra Martin Pecina, obsahuje užitečné náměty. Například prověřování finančních poměrů členů vládních komisí pro velké zakázky (nad půl miliardy korun) Národním bezpečnostním úřadem. Nebo vytvoření instituce agenta provokatéra, která existuje v celé řadě demokratických zemí.
Mezi zamýšlenými opatřeními je i návrh zavést institut korunního svědka, tedy člověka, který by mohl získat až beztrestnost, kdyby pomohl rozkrýt závažnou trestnou činnost. I to je instituce, která existuje v celé řadě demokratických právních řádů.