Toto povídání bych chtěl začít příkladem článku, který jsem před pár týdny četl na novinkách.cz. Psalo se v něm o myslivci, který zastřelil chromého kulhajícího jelena, aby ušetřil zvířeti trápení, jenomže zrovna v tu dobu neměl k odstřelu povolení, a tak ho vyšetřuje policie pro pytláctví.

V první chvíli jsem měl tendenci přijmout obrázek hodného myslivce šikanovaného kvůli nesmyslné byrokracii, jenže vzápětí mě napadlo: Počkat a co ten jelen? Vždyť přece kulhal. Přál by si být on zastřelen, nebo by raději kulhal po lese dál? Pak jsem si vzpomněl na lovecké historky z časopisu Myslivost. Z vlastního vyprávění myslivců jsem si kdysi odnesl dojem mužů, kteří chodí po lese a s gustem střílí po všem, co se pohne. Co táhlo hlavou zmíněnému myslivci? Nezaradoval se nad pěkným kusem a cennou trofejí, a neřekl si, že kulhání bude dobrá výmluva pro odstřel?

Zmíněný příběh má dvě strany, z nichž lze na něj nahlížet, a článek rozhodně neobsahoval informace, z nichž by bylo možno určit, která z verzí je blíže pravdě. Autor čtenářům pouze jednu z nich podsouval mezi řádky.

I proto mě zajímalo, jaká bude čtenářská diskuze pod článkem. Skoro všichni diskutující se rozčilovali nad šikanováním ze strany policie a nesmyslnou byrokracií. Lidově řečeno „baštili i s navijákem“ interpretaci, kterou jim podsunul autor.

Pochybovačný názor, jestli měl myslivec veterinární zkoušky, aby posoudil vážnost zranění jelena, označilo nejvíce lidí svým nesouhlasem.