Levicový think-tank Centrum sociálního myšlení Ferdinanda Lassalla uspořádal tento víkend ve Varšavě konferenci Levice ve střední a východní Evropě. O situaci levicových stran a hnutí v regionu, o příčinách slabosti levice a možnostech jejího prosazení referovali a diskutovali účastníci z Polska, Slovenska, České republiky, Litvy a Estonska. Většinou se jednalo o představitele organizací, podporovaných Nadací Rosy Luxemburgové, která financovala i tuto konferenci. Některé ze zajímavých poznatků, které konference přinesla, zde uvedu.

Levice je široký a sporný pojem, a to i v rámci zmíněných zemí. Jako levice se označují postkomunistické strany sociálně demokratického typu, které ale v období transformace obvykle pragmaticky plnily neoliberální agendu, často i daleko za hranicí blairovské třetí cesty (např. v Polsku a Maďarsku). Různé odštěpené strany s radikálnějším programem obvykle nedosáhly většího významu a ani nově zakládané radikálně levicové strany dosud nemají velký ohlas. Zelení, kteří bývají na Západě přirozeným spojencem levice, naopak v regionu střední a východní Evropy tíhnou spíše k liberalismu, a jejich význam je navíc také malý. Ve srovnání s ostatními zeměmi regionu je česká situace výjimečná: jinde nepůsobí dosud tak významná komunistická strana a jinde také nemají sociální demokracii, která nevznikla transformací komunistické strany, ale navázala na autochtonní tradici. Ale domácí poměry známe dobře, zajímavější je, jak se situace vyvíjela jinde.

I když postavení postkomunistických levicových stran bylo na počátku transformace obvykle silné, právě jejich už zmíněné angažmá při zavádění kapitalismu vedlo ke ztrátě důvěry ze strany voličů a celkovému oslabení jejich pozice. Z toho těžily nejprve hlavně nové liberální a konzervativní strany. V  době, kdy se sociální dopady neoliberální transformace spojily s ekonomickou krizí a nespokojenost s kapitalistickým systémem roste, kloní se víc lidí k populistickým nabídkám řešení problémů ze strany krajní pravice. Ukazuje se zřetelně, že oslabení levice, ke kterému došlo opuštěním tradičních levicových ekonomických a sociálních témat, znamená v době krize posílení extrémní pravice. Jako typický příklad může sloužit opět Maďarsko nebo Polsko.